Bylo, nebylo... vlastne chvilku bylo, potom chvilicku nebylo, a potom
zase bylo, jedno male Piskoviste. Malicke, mile piskoviste, na kterem si
hralo nekolik deti i zviratek, mezi hromadou sedivych panelovych domu.
A vsichni si hrali, placali sve babovicky, staveli i borili sve hrady z
pisku... az velky Spravce Piskoviste, ten, co sedi az nahore na vrcholku
skluzavky a chrani piskoviste pred temi sedymi dospelymi ze sedych
panelovych domu, ten, ktery dava pozor, aby nikdo nenosil na male
Piskoviste spinu zvenci, a aby ohradka kolem Piskoviste byla stale cerstve
natrena, vstal, rozhledl se po svem malem piskovem kralovstvi a rekl:
"Podivejte se na sebe! Stavite si sve babovicky ze stale stejnych kbeliku,
stale stejne si je mezi sebou borite a hadate se o misto..."
Ukazal do jednoho utulneho rohu Piskovistatka, dlouhou hulkou nacmaral
do pisku sluvka "Stalo se?" a pokracoval: "Proc nedate svym babovickam
trochu fantazie? Proc se jen stale stejne hadate? Tady mate sve misto, na
kterem muzete sve fantazii povolit uzdu. Tady muzete stavet babovicky,
jake vas napadnou, ne jen ty kulate, jako jsou veze tamhletoho hradu!"
Znovu se prisne rozhledl po Piskovisti, svrastil oboci, a zeptal se:
"Takovy kout neni jen tak. Nekdo musi dohlizet na to, aby si lide po
babovickach neslapali, a aby ty babovicky nebyly stejne, jako vsechny
ostatni kolem! Je tu snad nekdo, kdo by se tak zodpovedneho ukolu chtel
ujmout?"
Vsichni vedeli, ze velky Spravce nemuze cele Piskoviste spravovat sam.
Ze je na to prilis vysoko, a ma moc prace s temi, kteri ho chteji zrusit a
postavit misto nej dalsi sedive parkoviste pro dospele. Ale nikdo se
nehlasil... snad meli vsichni moc prace se svymi babovickami, nebo snad
nedavali pozor... az potom se vzadu zvedly dve ruce. Jedna mala divenka,
ktera se sve babovicky teprve ucila stavet, a jeden klucina, trochu
stranou od ostatnich, s ukazovackem v nose a poborenym hradem z pisku.
Velky Spravce jim pokynul, slavne jim predal dve papirova mavatka s
napisem "Stalo se?" a vratil se na vrcholek sve klouzacky, odkud zase mohl
sledovat cele sve kralovstvi.
Divcina a hosik hrde presli do sveho rohu, chytili se za ruce a zacali
svorne malovat hranice sveho noveho mistecka a stavet svou prvni
babovicku...
A Vy? Vy sem take noste sve babovicky... mila, mala povidani o vecech
smyslenych a neskutecnych... o vecech, o kterych si nechavame zdat a
prihodach, ktere tak radi vymyslime, abychom zapomneli na ty skutecne...
ale i o vecech pravych, realnych, pribehy, na ktere radi vzpominame, i ty,
ktere bychom radeji nechali zapadle nekde na dne sve pameti.
Protoze nektery z klasiku kdysi rekl:
"At uz je fantazie jakkoliv neskutecna, skutecnost bude vzdy mnohem,
mnohem barvitejsi..."
Jixipen
&
pharook
|
