praha. v lete. slunce svymi ultrafialovymi paprsky nemilosrdne spalovalo
kazdou zivou bytost. klickoval jsem ulicemi mesta a marne se snazil pred
zarem uhybat. konecne spasonosne dvere. vesel jsem dovnitr, u nejblizsiho
stolu sedel postarsi cikan. -mate tady volno, sefe? lehke pokyvnuti hlavy.
usedl jsem. prisel vrchni v bile kosili -pivo si date? -ano, odvetil jsem,
dal bych si spise svetlejsi, polosuche pivo s olivou. a rybi pribor, prosim.
v posledni dobe jsem si zvykl pivo pojidat zasadne rybim priborem. vrchni
chtel neco rici, ale vydralo se z nej jenom zaupeni. cikanovi vypadla
cigareta z ust. pravil: -co je, mladej? a k vrchnimu: -von je asi blbej.
vrchni nabral dech a rekl: -tak co jako, das si to pivo nebo ne? zvedl jsem se
a klopytaje pres zidle jsem utekl ven, zpatky do te vyhne. nejsem pivarem. a
nikdy nebudu...
c.v.o.k.
tenhle post za nic nestoji, klidne to smazte
|
