- TAK POJDTE.
- "Dobry den."
- NE.
- "Ne?"
- DNES NE.
- "Tedy... A vy jste opravdu?"
- ANO.
- "Vite, predstavoval jsem si vas vetsiho."
- VYLOUCENO. PREDSTAVOVAL JSTE SI ME PRESNE TAKOVEHO, JAKY JSEM. JINY BYT ANI
NEMOHU.
- "Aha. No, a to uz opravdu musim jit?"
- BOHUZEL.
- "Vite, myslel jsem... nemohli bychom se nejak domluvit?"
- SAM VITE, ZE TO NEJDE.
- "Ani kdybych o vas treba napsal dalsi knizku?"
- NE.
- "Mam tolik rozdelane prace, vite?"
- ANO, VIM.
- "Jednomu to prijde skoda. Budou si me lidi aspon pamatovat?"
- ANO, BAVIL JSTE NEKOLIK GENERACI A JESTE MNOHO DALSICH VAS BUDE S OBLIBOU
CIST.
- "Nu, aspon ze tak. Tedy dobra, muzeme vyrazit."
- VCERA JSEM BYL PRO VASI STAROU ZNAMOU. JE ZDE, RIKAL JSEM SI, ZE VAM TO
TREBA TROCHU ULEHCIME.
- "Ale, snad ne kvuli mne..."
- NE. KAZDY JEN MA SVUJ CAS.
- "Dobry den, pane Pratchette."
- "Pani Oggova?"
- "SLECNA Oggova!"
- "Ano, vlastne, prominte. Pujdeme?"
- "Ano. Vite, ze jste si me moc pekne vymyslel? Ja jsem si to bajecne uzila.
Zajimalo by me, co Esme... no, ona to nejak zvladne. A tak me napada, znate
tuhle? Mila pani jezkova..."
- I KDYZ SE NAM NESCHOVA...
(odchazeji)
|
