Perfektni demokracie, demokracie "prumernych lidi", ve ktere smi hlasovat
kazdy dospely a vsechny hlasy plati stejne, nema zadnou vnitrni samoopravnou
zpetnou vazbu. Zalezi vylucne na moudrosti a sebeovladani obcanu - proti tomu
se stavi hloupost a nedostatek sebeovladani ostatnich obcanu. V demokracii by
se melo stavat to, ze kazdy svrchovany obcan bude vzdy hlasovat ve verejnem
zajmu ve prospech bezpecnosti a blaha vsech obcanu. Co se vsak deje, je to,
ze v hlasovani je obcan veden vlastnim zajmem, tak jak mu on rozumi...
coz pro vetsinu lidi lze prelozit jako "chleb a hry".
"Chleb a hry" jsou rakovinou demokracie, smrtelnou nemoci, na kterou
neni lek. Demokracie casto zpocatku funguje nadherne. Ale kdyz stat rozsiri
volebni pravo na kazdeho prumerneho obcana bez ohledu na to, jestli je
produktivnim obcanem nebo prizivnikem, ten den znamena zacatek konce statu.
Protoze kdyz plebs zjisti, ze si muze odhlasovat chleb a hry bez omezeni,
a ze produktivni politicky organizovana spolecnost ho nemuze zastavit, bude
to delat, az dokud stat nevykrvaci na smrt, nebo dokud ve svem oslabenem stavu
stat nepodlehne utocnikovi - a barbari vstoupi do Rima.
Pokrcil rameny a vypadal smutne. "Muj svet byl uzasny - dokud kontrolu
nad nim neprevzali prizivnici."
*** R. A. Heinlein, "Az za slunce zapad plouti" ***
|
