Americko-mexicka hranice. Prijizdi chlapik na kole, na zadech nadity
ruksak. Celnik se pta: "Copak mate v tom batohu?" Chlapik na to s klidem:
"Pisek." Celnik vezme batoh, otoci ho vzhuru nohama a vysype se jenom hromada
pisku. Celnik nechapave zira, ale nahaze pisek zpatky do batohu, popreje
chlapikovi stastnou cestu a necha ho jet.
Druhy den zase prijede chlapik na kole, zase musi vysypat batoh, zase
jenom pisek. Treti den znovu a tak to jde rok. A pak najednou nic.
Az po dvou letech se celnik s tim chlapikem nahodou potkaji v baru. Jak
tak spolu sedi, klabosi a pijou, celnik povida: "Poslys, ja vim, zes tenkrat
neco pasoval. Ja uz tam nedelam, me uz je to jedno, ale jen tak mezi nami, co
to prosimte bylo?"
Chlapik si da dousek a opaci: "Kola."
Prisla cerstva vdova do pohrebnictvi dojednat podrobnosti pohrbu sveho
manzela. Rekla rediteli ustavu, ze chce, aby byl jeji manzel pohrben v tmave
modrem obleku. On se ji zeptal: "Nebylo by jednodussi jej pohrbit v tom cernem
obleku, ktery ma na sobe?" Ale vdova trvala na svem a prislibila libovolnou
penezni castku.
Kdyz nastal cas obradu, vdova sedostavila na hrbitov a vidi, ze jeji manzel
lezi v rakvi v krasnem tmave modrem obleku. Pristoupila tedy k rediteli ustavu
a pochvalila ho, ze se ji oblek velice libi a ze to zaridil velmi pekne. Pak
se zeptala na cenu.
On rika: "Vite, vlastne to nestalo ani korunu. Totiz, stala se velmi
zajimava vec. Hned, jak jste odesla, privezli jineho neboztika, ktery cirou
nahodou mel na sobe tmave modry oblek. Byl asi tak stejne velky, jako vas muz.
Tak jsem se zeptal vdovy po nem, jestli by ji vadilo, kdyby byl jeji manzel
pohrben v cernem obleku. Rekla, ze to vubec nevadi, ze to je naopak dobre. No,
a tak jsem jenom prohodil hlavy..."
|
