Soudni preliceni, napjata atmosfera, nikdo z pritomnych ani neduta.
Soudce se pta stare babicky: "Kolik vam je let?"
"Sestasedesat, ctihodnosti," odpovi stara zena.
"Reknete nam, co se stalo," pta se predseda.
"Sedela jsem takhle jednou v parku na lavicce a uzivala krasneho jarniho dne.
Najednou se objevil takovy mladik a vetrel se ke mne na lavicku," vypravi
rozechvelym hlasem babicka.
"Znala jste toho muze?" chce vedet soudce.
"Ne, neznala, ale byl pratelsky."
"A co bylo dal," nabada predseda.
"Polozil mi ruku na koleno," zjihne stara pani, "a jemne mne ho pohladil..."
"Nechala jste ho?"
"Jiste, pane soudce," usmeje se babicka, "pripomnelo mi to ma mlada leta...
Zavrela jsem oci a predstavovala si..." Babicka se zarazi.
"No, a jak to bylo dal," pobizi soudce.
Babicce ztuhnou rysy: "Najednou ten spratek dal ruku pryc a zarval 'Apriiil!',
TAK JSEM HO ZABILA, HAJZLA JEDNOHO!"
|
