Timto oficialne podavam demisi na funkci dospeleho cloveka. Rozhodl jsem
se, ze nadale na sebe beru zodpovednost osmileteho kluka.
Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, ze je to ctyrhvezdickova
restaurace. Chci si poustet drivka po blative kaluzi a pohanet je hazenim
kaminku. Chci si myslet, ze lentilky jsou lepsi nez penize, protoze je muzu
snist. Chci v lete lezet ve stinu toho velikeho dubu a prodavat tam s
kamarady limonadu. Chci se vratit do casu, kdy byl zivot jednoduchy -
stacilo znat jen barvy, nasobilku a par basnicek a nevadilo mi to, protoze
jsem nevedel, co vsechno nevim a bylo mi to fuk.
Umel jsem jenom byt stastny v blazene nevedomosti o vsem, co by me mohlo
rozrusit nebo nastvat. Chci si myslet, ze svet je spravedlivy. Ze lidi jsou
poctivi a dobri. Chci verit, ze vsechno je mozne. Chci zapomenout na
slozitosti zivota a zasnout zase nad malickostmi. Chci zit zase jednoduse.
Nechci, aby se muj den skladal z havarii pocitace, hor papiru, spatnych
zprav, starosti jak prezit do vyplaty, uctu, pomluv, nemoci a ztraty
milovanych lidi. Chci verit v moc usmevu, objeti, laskaveho slova, pravdy,
spravedlnosti, miru, snu, predstavivosti, muznosti a staveni snehulaka.
Takze tady je ma sekova knizka, klice od auta, kreditkarty a formular na
danove priznani. Oficialne rezignuji na dospelost. A jestli o tom chces
jeste diskutovat, musis si me nejdriv chytit - mas babu.
|
