V jednom malem meste povolal pravnik k soudu jako svedka jednu starou pani.
Kdyz slozila prisahu, pta se ji: "Pani Cermakova, znate mne?"
"Ale ano, samozrejme. Znam vas od plenek. A abych pravdu rekla, jste pro mne
velikym zklamanim. Lzete, zahybate sve zene, manipulujete lidmi, pomlouvate
je. Myslite si, ze jste velke zvire, a pritom jste tak pitomy, ze vam nedojde,
ze z vas nikdy nebude nic nez mizerny malomestsky pravnik."
Pravnik vytrestil oci. Kdyz se vzpamatoval z prvniho soku, rychle se pta:
"Pani Cermakova, znate pravnika zalovaneho?"
"Ano, znam pana Vorlicka jeste z doby, kdy neumel chodit. Obcas jsem ho jeho
rodicum hlidala. A i v nem jsem se zklamala. Je to lenoch, udavac a pijak.
Nedokaze s nikym slusne vychazet a jeho pravnicke znalosti jsou tak mizerne,
ze bez uplaceni jeste nikdy nic nedokazal."
V tu chvili soudce zabusil kladivkem a vyzadal si ticho v soudni sini. Zavolal
si oba pravniky k sobe a povida jim tise:
"Panove, jestli se jeden z vas zepta te pani, jestli me zna, dam vas okamzite
zavrit pro pohrdani soudem!"
|
