KRITIKA PANA PRSTENU
Vyslo udajne v Rudem Pravu v druhe polovine osmdesatych let.
Jde o dalsi utok proti socialistickemu zrizeni. Rise zla, z niz se vali
popel a dym, je pruhledne umistena na vychode, obrazem delnicke tridy, ktera
jednotne v potu tvare buduje tezky prumysl, maji byt odporni a zli skreti.
Samozrejme ze zpovykany synacek z burzujske rodiny nemuze videt na tezke
praci nic krasneho a povznasejiciho. Obyvatele zapadu - zemi oplyvajicich
mlekem a strdim -, elfove (neboli aristokracie), lide (burzoazie) a hobiti
(statkari) ziji naopak v blahobytu (aniz je vysvetleno, odkud jej ziskavaji)
a jedine, co je trapi, je "hrozba" z vychodu. "Sily dobra" zde prestavuje
sbirka predstavitelu techto reakcnich kruhu, jejichz ruce se nikdy nedotkly
poradne prace. Jejich vudcem je Gandalf, siritel zpatecnicke ideologie, s
jejiz pomoci udrzuje obyvatelstvo v nevedomosti a strachu pred pokrokem.
(...) Neni pak divu, ze Saruman, zastance utlacovanych a siritel pokroku,
je prohlasen za zradce a jeho sidlo je zniceno bojuvkou fanatickych
zpatecniku. Kdyz pak siri socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu
potrestan hobity, podporovanymi a placenymi kapitalistickou mocnosti
Gondorem.
(...) Ale socialismus se nastesti neda znicit hozenim jakekoli sve
relikvie, i te nejposvatnejsi, do ohne. Drz se Mordore, obkliceny
nepratelskymi reakcnimi sousedy!
|
