David dostal k narozeninam papouska. Dospeleho, s prisernym chovanim a
jeste horsim slovnikem. Kazde druhe slovo bylo sproste. Ta slova, ktera nebyla
sprosta, byla alespon urazliva. David se snazil papouska prevychovat, neustale
na neho vlidne hovoril, hral mu jemnou hudbu, delal vsechno, co ho jen
napadlo, aby mu dal dobry priklad. Nic nepomahalo.
Pozdeji na neho uz ve vzteku rval a papouch rval nazpatek. Trasl mu s kleci
a mlatil do ni, ale to papoucha jen rozcililo a byl jeste sprostsi. Nakonec
ptaka v nejvetsim zoufalstvi popadl a strcil do mrazaku. Nejakou chvili se
ozyvalo kviceni, kopani a krik. Pak vse nahle utichlo a pul minuty se nedelo
vubec nic.
David se vydesil, ze se papouskovi neco stalo a rychle otevrel dvere. Ptak
pokorne vystoupil z mrazaku, vkracel do Davidovych nastavenych rukou a
uvazlive pronesl:
"Domnivam se, ze jsem vas patrne urazil svym neomalenym jazykem,
pejorativnimi vyrazy a urazlivymi akcemi. Budu usilovat o to, abych pro
budoucnost zjednal napravu, v kazdem pripade slibuji, ze na sobe budu v mnohem
pracovat. Je mi to opravdu lito a prosim o odpusteni."
David uzasl nad obratem ptakova chovani a chystal se zeptat, co zapricinilo
tak dramatickou zmenu, kdyz tu ptak s obavami pokracoval:
"Nebudete prosim povazovat za impertinentni, otazi-li se, jakymi
straslivymi ciny se provinilo kure?"
|
