19.8. 2004 MAGAZÍN DNES - strana 16

Kdybych chtěl ostrov, koupím si ho

Rozhovor s Fidelisem Shlée


* Kdy jste jel naposledy tramvají?

V roce 1971. Pak jsem jel ještě jednou metrem, a to v roce 1974, když ho slavnostně otvírali. Od té doby ne.

* A škodovkou?

V osmdesátých letech. Ale ještě dnes mám doma žigulíka. Když si chci zařádit, sednu do něj.

* Teď však sedáváte v rolls-roycu a v kanceláři máte sochu od Dalího. Oboje za desítky milionů korun. Proč se obklopujete takovým luxusem?

To není luxus. To je příjemné pracovní prostředí.

* Socha za desítky milionů korun není luxus?

Ne, skutečně ne. To je umění, které vám potěší duši. Pro mě peníze nemají hodnotu. Když vedle té sochy sedím a pracuju, je mi příjemně. Kdyby mi bylo jako Janu Saudkovi příjemně v suterénu, kde je plíseň na zdech, budu dělat tam.

* Nikdy jste nemluvil o tom, kolik jste za co zaplatil. Proč?

Protože mě to nezajímá, je mi to jedno. Peníze pro mě nejsou kategorie, která by mě zajímala.

* Ale určitě víte, kolik ty věci stály?

Asi bych si vzpomněl. Ale neříkám to.

* A byla dražší socha od Dalího nebo rolls-royce?

Socha, za auto bych tolik peněz nedal. Mám vyhlídnutou ještě jednu sochu, Myslitele od Rodena. Na ní teď pracuju.

* Šetříte?

Ne, šetřit se nedá. Šetřit může důchodce, student a zaměstnanec, který má nějaký plat. Já ne.

* Jsou další věci, na které jste pyšný?

Materiální věci mě nezajímají, pyšný jsem na dvouletou dceru. Jsem pyšný na to, že ji každý večer uspávám. Bez výjimky.

* Rozmazlujete ji?

V žádném případě. Učím ji, že když potřebuje na záchod, musí si sama přinést nočník.

* A má ho pozlacený jako vy záchod?

Nemám ho pozlacený, ale zlatý.

* Dobře. Vypadá její dětský pokoj stejně jako vaše kancelář?

To ne, vybavit ho stálo jen čtvrt milionu.

* Aby to nevypadalo, že na ní šetříte.

Říkal jsem vám, že neumím šetřit. Když něco chci, tak úměrně tomu pracuju, abych si to mohl koupit.

* Proč jste si tedy ještě nekoupil letadlo?

Protože bych ho nevyužil. Kdybych ho využil, tak si ho koupím. Daleko příjemnější je pro mě běžná letecká linka, kde jsou v první třídě postele.

* Při svém životním stylu, máte přátele?

Přátelství umírá s nárůstem nul na vašem kontě. Takže ne. Netoužím po nich a ani je mít nemůžu.

* Neměl byste si s nimi o čem povídat?

Přesně tak. Na přátelství je potřeba najít si čas a já ho prostě nemám. Abyste mohl mít přátele, musíte si s nimi sednout do hospody na pivo, plkat o ničem, a na to já vážně nemám čas.

* Jakou nejdražší láhev vína jste kdy vypil?

Víno piju pouze k jídlu. Červené, to nejlepší, padesát nebo sto tisíc korun za láhev.

* Co jíte?

Všechno. Miluje svíčkovou, opečené brambory s česnekem, ale taky humry a kaviár.

* Kolik stál váš oblek?

Sto tisíc. Ale moc jich nemám, nosím ho čtvrt roku a pak ho vyhodím. Pro mě jsou to montérky. Ta otázka je stejná, jako byste se zeptal soustružníka, kolik má montérek.

* Kam jezdíte na dovolenou?

Mám rád teplo, moře a prázdno. Když si lehnu na pláž, chci, aby padesát metrů nalevo a padesát metrů napravo nikdo nebyl. A to je drahé. Oblíbil jsem si Barbados. Dřív to bylo lepší, za čtyři hodiny jsem tam byl z Londýna concordem. Mám rád i Mauricius, Dubaj nebo Havaj.

* Když máte rád prázdné pláže, proč si nekoupíte ostrov?

Nevyužil bych ho. Kdybych ho využil, tak si ho koupím.

* Chodíte v Dubaji na vyhlášené dostihy?

Jednou jsem tam přihlásil svého koně, čímž jsem znervózněl velmi dobrého přítele šejka Maktuma tak, že mi ho vyškrtl. Bál se, byla to ode mě nesmírná drzost.

* Moment, řekl jste "dobrého přítele"?

Na jisté úrovni známé mám. Maktum je korunní princ Dubaje, známe se už dvanáct let a kdykoliv spolu můžeme vypít kafe.

* Máte další takové známé?

Mimo území této země ano. O jménech ale nemluvím.

* Když jste na dovolené, poroučíte si v hotelu hodně? Myslím třeba konkrétní stravu nebo zmražené ručníky přímo na pláž?

Ručníky samozřejmě, to je podmínka. Ale v hotelech, do kterých jezdím, je to standard.

* Třeba v tom obřím dubajském, který má tvar plachty a jako jediný sedm hvězdiček?

Burj Al Arab, ten mám rád, tam jezdím na obědy. Velice dobrý hotel.

* Taky je nejluxusnější na světě.

To je pravda, zlatník, který to tam zlatil, mi dělal knihovnu. Ale nedá se tam být. Denně tam táhnou desítky čumilů, zejména z Japonska. To pak není dovolená.

* A kolik vás tam stál ten oběd?

Nebyl drahý. Dávám si tam rybu v soli, naposledy jsme tam byli čtyři plus dcerka a platili jsme jen dva tisíce dolarů.

Foto: Fidelis Shlée ve své pracovně s originálem sochy od Dalího