Myslim, ze se tu michaji dve rozdilne veci: clovek a nazor.
Nabozenstvi je nazor (resp. system nazoru/mylenek/hodnot;ideologie).
S nazorem muzu souhlasit ci nesouhlasit, muzu proti nemu
protestovat, muzu za nej ci proti nemu bojovat, muzu si
z nej treba delat legraci.
Podstatne ovsem je, ze nazor nema narok na nejakou a-priori uctu
a respekt. Respektovat je treba cloveka samotneho.
Pokud mi nekdo zacne vykladat veci, ktere jsou prokazatelne nesmysly,
tak si nemyslim, ze je dobre se nablble usmivat a rikat "Ano, jiste,
mas pravdu". To by znamenalo neuctu a disrespekt k danemu cloveku.
(... mam te za takoveho debila, ze ti to ani nema cenu rozmlouvat...)
Pri hlubsi rozmluve s vericimi casto zjistuji, ze pod slupkou
dogmatickych bludu se skryva celkem hodny clovek :) se kterym
mam velmi mnoho spolecneho.
Mnohdy se kolem nabozenstvi vytvari jakasi magicka
aura nedotknutelnosti - to je spatne. System, kde nefunguje zpetna vazba,
je obvykle na houby.
Era nabozenstvi (ve smyslu organizaci typu katolicka cirkev) doufam skonci,
mozna ne hned, ale casem urcite. Trend je pomerne zrejmy.
Dulezite je, co prijde misto toho. Byl bych rad, kdyby se podarilo
vybudovat spolecnost, kde ty pozitivni aspekty nabozenstvi budou
fungovat (komunita, vstricnost, vzajemna pomoc), zatimco ty negativni
(nenavist, sektarstvi, lzi, manipulace) budou eliminovany.
K tomu nam dopomahej buh.
Keson
* * * * * * * * * * * * *
a stejne je hezky :-)
* * * * * * * * * * * * *
|
