O zazdene divce v hradni vezi
Zriceniny hradu Lukova jsou cilem kratkych vychazek obyvatel nasi obce,
zvlaste nasich deti, ktere sem podnikaji cetne vypravy po cely rok. Mladi si
vsimaji vseho, neminou nic, co tu zbylo z byvale vystavnosti hradu. At je to
uzky most, ktery zvedaji mostni pilire vysoko nad hluboky hradni prikop,
parkanove obvodni zdi hradu, vzeprene mohutnymy piliri, vstupni vez, ponizena
ze svych byvalych nekolika pater, a ovsem take podzemi hradu, dosud zcasti
zachovale. Nic neuniklo jejich pozornosti, ani ovalna hlavni vez, vybudovana z
velkych, presne tesanych kvadru, zvedajici se na nejvyssim miste hradniho
nadvori, nikoli vsak uz ve sve puvodni vysce.- A prave u teto zdi se deti
zastavuji vzdycky, kdykoli sem prijdou. Jejich pocinani je nezasvecenemu
podivne, kdyz vidi, jak deti prikladaji ucho ke kamenne zdi veze a soustredene
naslouchaji. A potom pokyvuji hlavami, divaji se jeden na druheho a vzajemne
si sdeluji: "Ano, slysim! Je to kvilivy zvuk, jakoby tichy plac a narek,
prichazejici z hloubek, ze sameho podzemi hradu." Deti se zastavuji u tohoto
pro ne tajemneho mista, a pak si sdeluji prihodu davnych casu, kdy u
vychodnich hranic nasi zeme stalo turecke vojsko.
Povest pry ma svuj puvod u starych zedniku, kteri uz davno neziji. Ti po
zaniku hradu borili jeho objekty. Ziskany material, svezeny do podhradi, byl
druhotne pouzit pri nove vystavbe panskych budov. Kdyz zednici rozebirali
ovalnou hlavni vez, v jednom miste nasli vyklenek a v nem lidske kosti, uz
znacne zetlele.
Jan Hrdlicka, stary zednik z chalupy nad Hornim rybnikem, ktery za minule
valky provadel na hrade zabezpecovaci prace, zvlaste na riticich se mostnich
pilirich, na obvodovem zdivu, ale i jinde, vypravoval o poledni prestavce,
kdyz se svymi pomocniky zasedl ke skromnemu obedu, tuto povest o zazdene
divce na hrade.
Valka s Turky uz trvala nekolik let a nebylo moci, aby je kralova vojska
od nasich hranic odehnala. Take pan na lukovskem hrade pobyl nekolik mesicu ve
vojenskem lezeni, naproti tureckemu. Valecne stesti se klonilo tu na stranu
obrancu, jindy na stranu tureckych vetrelcu. Na obou stranach byly ztraty a
obema valcicim stranam padli do rukou zajatci, kteri v zajeti potom museli
pracovat jako otroci.
Hradni pan utrzil v jedne bitce s Turky tezke zraneni. Dlouho lezel
bezmocny v polnim lazaretu, nez se mohl vratit domu na lukovsky hrad. Prijel
se svou druzinou, s koristi i se zajatci, mezi nimiz byla i mlada Turkyne.
Byla to sebevedoma, nepoddajna a nepristupna divka, ktera se v nestrezene
chvili vrhla na hradniho pana s dykou v ruce. Byla pak uvrzena do nejhlubsiho
vezeni a tady pripoutana ke zdi.
Kdyz se lukovsky pan vratil domu, stale jeste neminulo turecke nebezpeci,
ktere ohrozovalo nasi zem. Povesti o ukrutnostech Turku se sirily od hradu k
hradu, od vesnice k vesnici. Cisar ve Vidni porucil, aby vsechny hrady na
moravskem pomezi byly dale a silne opevnovany a tak se staly pravymi pevnostmi
proti vpadu Turku do zeme. V te dobe doslo ke zvysenemu stavebnimu ruchu i na
hrade Lukove. Hradni pan osobne dohlizel na opevnovaci prace. Hlavni vez mela
byt zpevnena a zvysena tak, aby z ni bylo videt daleko do kraje a stala se tak
jadrem hradni pevnosti.
Po dostavbe leseni kolem veze se zednici dali hned do prace. Do vecera
byla vez zvysena o nekolik vrstev tesanych kvadru po celem obvodu. Avsak druhy
den rano, kdyz prisli zednici do prace, vsechno co minuleho dne bylo
vybudovano, nasli zricene pod vezi. A tak se to opakovalo nekolik dni za
sebou, i kdyz byly v noci u zdi rozestaveny hlidky. Nikdo si nedokazal
vysvetlit, co se tu deje. Jednoho dne, kdyz nejstarsi ze zedniku zchazel z
hradu do sveho pribytku v podhradi, potkal neznamou shrbenou starenu, s hlavou
ovazanou v cernem satku, ktera zednika zastavila, a aniz mu pohledla do oci,
pravila: "Vim o vasem nepodarenem dile na hrade, ze kazdeho rana nachazite
poborene, co jste pres den pracne postavili. Je tu jen jedna pomoc, aby vase
prace zustala neporusena. Do steny veze musite zazdit pannu."
Zednik vyslechl starenu, sel dale a hloubal o tom, co prave slysel. Druhy
den, kdyz opet stal nad zmarenou praci, sdelil hradnimu panu, ktery prihlizel
zniceni celodenniho dila, co vecer vyslechl od nezname stareny, jak je mozne
prekonat kouzlo, ktere postihlo hrad, a jak je zrusit. V te chvili si lukovsky
pan vzpomnel na svou zajatkyni a ve sve prchlivosti rozhodl pomstit se mlade
zene, ktera na neho vztahla ruku. Divka netusila, jaky osud ji ocekava,
protoze ji nejdrive uspali kouzelnym napojem, po nemz jeji telo znehybnelo,
jako by bylo z vosku.
A tak turecka divka byla zazdena ve vyklenku hradni veze. Kameny byly
ulozeny do zdiva tak, ze nebylo k rozpoznani, kde se vyklenek nachazi. Kdyz
bylo hrozne dilo dokonano, zustala zed stat bez poruseni, i kdyz byla zdvizena
vysoko nad ostatni stavby hradu. Jeden panos z panovy druziny, kteremu se
zzelelo nestastne divky, pry oznacil to misto vytesanym pulmesicem.
Od te doby je za tichych veceru i bourlivych noci slyset v techto mistech
tahle a zoufale kvileni, lkani a upeni nestastne divky.
R.M.
1942, Jan Hrdlicka, zednik z cis. 3, nad Hornim rybnikem.
doslovny opis z Lukovskeho zpravodaje...za pripadne chyby nerucim...
Isabelle de La Fern
baronka z Linsdanu,
pani na Kamyku
|
