Na Kamyku zil udatny rytir s krasnou choti a oba se tesili na potomka.
Jak uz tomu nekdy byva, andel lasky pokladal do malovanych selskych kolebek
vic deti, nez panstvu do postylek s nebesy. Take na Kamyku bylo pripraveno
hnizdecko z bledemodrych krajek pro rytirskeho synka. Osud vsak detatko stale
odpiral. Az jednou po dlouhem souzeni kamyckych manzelu se ujalo i zde
seminko lasky a na Kamyku rozkvetlo poupatko. Byla to holcicka, krasna jako
ruze a dali ji proto jmeno Ruzenka.
Radost z detatka byla vsak zaplacena velkou bolesti. Po porodu detatka
zemrela hradni pani a rytirovo souzeni bylo bezmezne. Nejen, ze nemel syna -
potomka, ale ztratou choti jeho zivot nemel cil. Presel cas a i na Kamyce
smutek zbelel a ustoupil pred usmevem nad devcatkem, ktere se podobalo matce.
V ni nasel rytir znovu chut k zivotu. Ruzenka byla pritulna jako hrdlicka,
cila jako perletasek. Vyrostla v ruzi a ve svem otci uvidela vzor spravneho
muze. Snad proto nenasla v zadnem z zenichu zalibeni. At postavali s loutnami
pod hradem, nebo posilali vonava psanicka po sluhovi, kvitka a pisnicky a jine
sladkosti licili na srdce divky, odmitala statecne jednoho muze za druhym. Ne
a ne a vdavat se pry nebude.
Jenze ten jeden, a byl to napadnik z templarskeho hradu ve Velkych
Z~ernosekach, prisahal, ze se za takove odmitnuti pomsti, jak jen to bude
nejlepe umet. A ze to umel, dozvite se hned.
Pan na Kamyku se tehdy sice te hrozbe jen smal, ale to jeste netusil,
jak kruty a zly je ten, ktery ji vyslovil.
Take Ruzenka brzy na vsechny zenitby chtive pany zapomnela a prochazela
se ruzovym sadem pod hradem se svym psikem. Byla stastna, kdyz se vracela do
sve komnaty mezi knizky, ktere ji pripravil otec.
Jednou ji na hrade dlouho cekali k veceri. Neprisla vecer, nedockali se
ji do pulnoci. Ustarany otec svolal sluzebnictvo a spolecne hledali v lese,
polich, lukach, zahradach. Dceru rytirovu vsak nenasli ani lovci se svymi psy
a ti znali kazdy kout v krajine.
Zoufaly rytir dal rozhlasit po okoli ztratu sveho jedinacka. Zadne zpravy
se vsak nedockal. Utrapeny oblekl sat potulneho pevce, vzal loutnu a chodil
tak s pisnickou od hradu ke hradu. Postaval pod okny a zpival:
Ztratil jsem ruzicku
z me zahrady,
sel bych ji vyhledat,
nevim kady,
cesty jsou zmatene,
den je kratky,
vrat se mi, dcerusko,
domu zpatky...
Strhal uz na loutne vsechny struny, vlasy mu zbelely. Vousy zarostly
uslechtilou tvar a sat i strevice uz sedral. Nestastny otec jedine dcerky!
Marnost mu byla v patach a slabost suzovala znavene telo.
Kdyz tak prochodil krajinami dlouhy cas, pocitil, ze je chvile k navratu,
aby mohl doma slozit hlavu k poslednimu spanku. Na zpatecni ceste musel casto
odpocivat. Sel take kolem templarskeho hradu u Z~ernosek. Zdalo se mu, ze
slysi dlouhe a tahle kvileni. Jako by narikaly vsechny dcery Meluziny a Vetru.
Zaposlouchal se do toho tahleho narku a zdalo se mu, ze mezi tim kvilenim
place jeho Ruzenka. Co vsechno se ale starci pred smrti nezdava! Slysi hlasy
a ma vidiny. Kam se ubira tmou k templarske brane? Hemzi se tam sede postavy,
ted, prave ted rozsvecuji louce.
Starec se vmisil mezi celed. Ani si nepovsimli zebraka, jen jeho loutny.
Muz v dlouhem cernem habitu rekl: "Pojd, stary, zahraj tu nad rakvi panny!"
Stary rytir vesel za nim do kaple. Louc ozarila kamennou hrobku a v ni
otevrenou rakev. Spala v ni divka bila jako lilie. Kdysi to byla ruzova ruze
rytirova srdce - dcera Ruzenka.
Stary rytir sahl do strun a tresoucim se hlasem zpival:
Ztratil jsem ruzicku,
z me zahrady,
sel jsem ji vyhledat,
nasel tady,
zivot byl zmareny
muj den kratky,
uz se mi, dcerusko,
nevratis zpatky.
Polibil divku na celo. Zapadlo za ni tezke viko rakve.
Z poslednich sil vstal a vracel se domu. Na Kamyku porucil svym lidem,
aby vsedli na kone a ujizdeli k zernoseckemu hradu s ohnivym pozdravenim.
"Kdo bude chtit uteci, toho ubijte!" rekl. Vjeli tedy kamycti o pulnoci pod
hrad kruteho templare, ktery znicil krasnou divku, kdyz ji predtim nasilim
unesl. Zmaril jeji zivot a drzel ji v zajeti proti jeji vuli tak dlouho, az
zalem zemrela. Styskala si po otci a po svobode v ruzove zahrade na Kamyku,
umirala zalem a smutkem z bezmocnosti. Po cely cas ale hrozby ani prosby
templarovy jeji srdce neziskaly.
Kamycti zapalili hrad kruteho nasilnika. Zbylo po nem jen spaleniste a
vypravenka tak trvala, jako kvitek nesmrtelky.
Z kaple zernosecke odnesli rakev divky na Kamyk, kde ji ulozili do
rodinne hrobky vedle maminky, kterou nikdy nespatrila. Brzy k nim pochovali i
toho, kteremu souzenim zhasla svice zivota. Rytire z Kamyka nad Vltavou, otce
krasne Ruzenky.
|
