O puvodu podkovy na Kralkach
Nad Lukovem, nedaleko zricenin hradu, se zdviha zdaleka viditelne skalni
seskupeni, obracene na stranu slunecni, pripominajici sesutou stenu, sikmo
sklopenou mohutnosti sve tize, pod niz zeje propast. Je to podivne misto, s
jeste podivnejsim pojmenovanim "Kralky". Je opredeno mnoha povestmi. Jedna z
nich napovida, ze pojmenovani skalisek Kralky ma svuj puvod v udalosti, kdy tu
doslo k setkani kralu tri sousednich zemi. Jina povest vypravuje, ze v techto
skalach, jakoby ocazenych plameny, se za pradavna, pri svetle luny, zapalovaly
ohne a nabizely obeti pohanske bohyni. Treti povest prisuzuje tomuto mistu
starobyle lovci pravo, ktere tu zasedalo a krute postihovalo kazdeho, kdo byl
pristizen pri lesnim pychu.
Vsimneme si vsak tentokrat dalsi povesti, o puvodu podkovy na Kralkach.
Uz je to davno, kdyz na hrade Lukove byvalo zivo a rusno. Schazelo se tu
okolni panstvo k zabavam, radovankam a skvelym honum. V oknech se pak svitilo
dlouho do noci. Lukovske lesy, tahnouci se na vsechny strany, byly plne zvere.
Kazda lovecka vyprava skoncila bohatym ulovkem. Proto sem rytiri a jejich pani
z okolnich hradu radi prijizdeli. Vsechny je sem lakala povest o bile lani,
ktera byva v lukovskych lesich spatrena. Skryva se vsak pred lidmi, zvlaste
pred lovci a je-li pronasledovana, svadi je z cesty a vede do zahuby.
Kdysi prijel na Lukov rytir ze sousedniho hradu s cizi pani, oslnive
krasy, vasnivou lovkyni a odvaznou jezdkyni. Sla o ni povest, ze je to zena
panovacna, nepristupna, nesnasejici odpor, z niz vyzaruje nesmiritelna hrdost
a opovrzeni ke kazdemu, kdo nedosahuje jejiho spolecenskeho postaveni a
bohatstvi. Na pocest navstevy vznesene pani ze vzdalene zeme, byla na hrade
pripravena okazala slavnost. Ale pani vsechno mijela bez povsimnuti a nemohla
se dockat, az vyjede lovecka druzina z brany hradu. Nechtela, aby ji unikla
bila lan, ktere se chtela sama zmocnit. Sotva se pani ocitla v sedle sveho
kone na ceste pred hradem, rozjela se tryskem k lesu, do nehoz vjela prvni.
Ani nevyckala ostatnich lovcu a uhanela do lesa hloub a dal. Dlouho, cele
odpoledne projizdela lesnimi mytinami, pasekami, lesnim podrostem, hlubokymi
raztokami i vzrostlym lesem, az konecne vyplasila z housti hledanou bilou lan.
Ta se dala na utek a lovkyne za ni. V hustem lese, s mnoha roztrousenymi
balvany a skalisky a vyvracenymi stromy, se lanka ztracela a hned zase
objevovala. Pani vsak nedbala a uhanela tryskem na svem koni, aby se ji
stvane zvire neztratilo z dohledu. Vzdalenost mezi prchajici lani a jeji
pronasledovatelkou se nezmensovala. Byla tak velka, ze lan nemohl dostihnout a
zasahnout ani vystreleny sip z tak dokonaleho luku, jaky mela lovkyne
pripraveny po boku. Pani ve svem zapalu nedbala, ze slunce jiz zapada, ze
trubku lovciho neni slyset. Nevsimala si unavy sve, ani sveho kone, ktereho
pobizela znovu do trysku za pronasledovanou lani, ktera se ji najednou
ztratila, jako by ji zem pohltila. Jezdkyne zastavila kone a rozhlizela se
kolem sebe. Stala na upati skalniho hrebene, zdvihajiciho se do vyse a ostre
cnejiciho k obloze. Kdyz pohledla na vrchol, spatrila tam stat pronasledovane
zvire vzprimene, s vyzyvave vztycenou hlavou. V okamzeni se rozhodla k
odvaznemu cinu, i kdyz cesta vzhuru byla smrtelne nebezpecna. Trhla uzdou,
bodla schvaceneho kone do boku a ten se vzepjal a skokem se ocitl na skale. Od
jeho kopyt odletovaly jiskry, jak ostri podkov klouzalo po kamenne stene. Po
obou stranach skalniho hrebene byl prikry sraz a za jeho vrcholem, vysoko nad
lesnimi velikany, bylo videt jen nebe. Pod skalni stenou zela nesmirna
propast. Drive nez se pani na zdivocelem koni priblizila, pritiskla se lan
celym telem k bilemu skalisku a neznatelne s nim splynula. Ale lovkyne,
zaslepena loveckou vasni, znova a znova bodala kone ostruhami, ten se vzpinal
a ritil vpred. Pred zejici propasti, na samem jejim okraji, se kun vsi silou
vzeprel. Stacil jediny krok a zritil by se do propasti. Kun zustal stat s
podkovou predni nohy zarytou do skaliska. Nestastna lovkyne se vsak neudrzela
v sedle a prepadla svemu koni pres hlavu. Zritila se do propasti. Nezrizena
vasen zahubila mladou zenu, v jejiz povaze bylo zmocnit se vseho, ceho se ji
zachtelo.
Ve skale je dosud viditelna vytlacena podkova. Zvidavi lide se ptavali,
odkud se tu vzala. Pametnici o tom podali svedectvi, ktere se zachovalo v
lidovem vypraveni.
R.M.
((za pripadne chyby nerucim....opet doslovny opis...))
Isabelle de La Fern
baronka z Linsdanu,
pani na Kamyku
|
