Sedeli v jedne hospudce za mestem Chebem pekne pohromade: rysavec, pihaty
a kulhavy - bratri Sedlakovi. Mazali u duboveho stolu karty a hadali se, kdo
vic podvadi, kdo koho navadi a od spravedlive hry odvadi.
Prisedl k nim kovar Trhlik a chtel je, rozvadene, napomenout. Jak se
hosi hadali, az chlupy z brady druheho meli za kosili, tak rychle se dali
dohromady, jakmile nekdo dalsi se chtel mezi ne michat. Chteli kovare poslat
k certu pro kovadlinu, ale kovar se postavil a rekl: "Tak prrr, chlapci,
zvolna na mne s tim vyskakovanim. Co si myslite o mem strachu, mam ho vic nez
doma hrachu," zasprymoval a zarymoval kovar. Potom zvedl vazne prst a rekl:
"Mozna, ze bych se trasl strachy pred povodni, pred pozarem, to jsou zle
zivly, ale s takovymi orezpruty s penou od piva u huby si vzdycky poradim.
Pred takovymi se neklepu." Bac, bouchl dvermi a odesel.
Ty tri uz prestaly karty bavit. Uvazili, ze kdyby to dali vsichni tri
dohromady, co jednomu chybi a druhemu ne, byl by z nich prece jen jeden
poradny chlap a ten se prece jen tak neda. Odhodili karty na stul, vstali a
vysli z hospody. Kovar tam jeste stal. Podival se jen tak, jakoby nahodou na
protejsi dum, kde byly slunecni hodiny a rekl: "Poslouchejte, holobradci, az
se zase budete vytahovat, poslu vas tam, kde se vam kolena roztresou a
kalhoty budou praskat!"
"To bych chtel videt," rekl pihaty, "ceho by se mohl poradny chlap
zaleknout..."
"Treba Valdstejnova ducha," rekl kovar a hned vysvetloval barvite, jak
na chebskem hrade, kdyz orloj oznami dvanactou, rozsviti se na hrade okna,
zaskripeji a rozleti se vrata a vyjede cerny kocar zaprazeny tremi pary
cernych koni.
Chlapi se prestali vytahovat a naslouchali.
"Copak tam strasi?" zeptal se kulhavy.
"Bodejt, ze strasi," rekl kovar. V tom kocare se zjevi bila tvar a pod ni
- krvava rana na prsou tak, jak ji dostal roku 1634 na rozkaz cisare."
"No a dal?" ptal se rysavy a kovar pokracoval: "Podle kocaru jdou s
nablyskanymi meci v rukou ti, kteri s nim museli zahynout: Kinsky, Trcka,
marsalek Illo a rytmistr Neuman."
"A proc ho vubec zabili?" ptali se jeden za druhym.
"Kdybyste se misto mazani karet starali o to, co se tu v kraji kdy
vazneho prihodilo, vic by vam to sluselo!" mavl rukou kovar nad hloupou
otazkou, "to je tak, kdyz Cech nezna dejiny sve zeme." Potom si odkaslal a
vysvetloval zvedavcum, jak byva lidske stesti prchave, vratke. jednou je
clovek slaven a obavan, jako Valdstejn, potom podeziran, ponizen a ubit.
"Vsak si o tom vsechen lid v Chebu septa, ze duch Valdstejnuv nema v hrobe
pokoje, pokud se nepomsti. Zustal tady, aby se vracel, pry v ta mista, kde
byl zabit. I kdyz jeho telo odpociva v hrobe, duch si prichazi pro vysvetleni,
proc mu to udelali, kdyz to preci s ceskym lidem myslel dobre. Odkoupil tu
vsechna panstvi ceskych exulantu, aby neprisla do rukou cizaku. Magdalena
Trckova mu v tom pomahala, ta by vypravela, jak by je opatroval, jak chtel s
Jicina udelat velkomesto.
Duch Albrechta z Valdstejna pry hleda v Chebu potomka tech, co tu cisari
pomahali. Toho muze pry odvedou ti muzi na popravu za smrt slavneho vevody.
"Zvasty!" zasmal se rysavy a rekl, ze tomu neveri a ze se na vlastni oci
presvedci.
"Jen jdi!" rekl kovar, posadil si cepici na ucho a sel po svych.
Marne bratri nejstarsiho nabadali, aby sel spat. Vratil se do hospody,
dal si jeste par sklenicek na kuraz, a kdyz se posilnil a vecer padl do ulic,
vypotacel se k hradu. Dlouho sel, vlastne klopytal. Premira piti udela sve.
Konecne na vezi odbila pulnoc.
Rysavec se zadival k hradu. Vtom se vsechny okna rozesvitila. Zaskripela
vrata. Ozvaly se konske podkovy. Zahrcel kocar, a nez se muz vzpamatoval,
projel kolem neho a bila tvar, mrtvolne bleda, se na neho z rudych podusek
vycitave zadivala. Kostnata ruka na neho ukazala. Take krvavou ranu na prsou
v rozhalene kosili uvidel. Co vsak bylo nejhorsi? Blyskani mecu v rukou
mstitelu, kteri vedli na popravu za smrt vevodovu mladeho muze. Jak se kone
vzepjali pred rysavcem, ohnivy plamen jim vyslehl z nozder a hned osvitil
tvar toho, koho vedli na trestne pravo.
Muz se dival udivene jako do zrcadla. Tohle je prece on! On sam! V
mdlobach se svezl k zemi. Rano ho nasli pastevci pod hradem. Krisili ho, ale
k zivotu neprivedli.
Byla to hruza z obrazu, ktery skutecne v opilosti videl? Nevim. Chebsti
si tu povest vypraveji. Po pulnoci se ale radeji ve meste nezdrzuji. S temi
vsak, jak je znamo, neni nikdy kloudna rec, takze uz nam nikdo nedosvedci,
zda duch Valdstejnuv bloudi po Chebu stale, nebo si ulehl do stinu sveho
zprachniveleho tela v hrobce v Mnichove Hradisti. Tam ma kazdy navstevnik
Budcovova zamku moznost zamyslet se: Budovec, popraveny na Staromestskem
namesti mezi sedmadvaceti ceskymi pany, shlizi ze sveho kamenneho pomniku na
hrobku toho, kdo pobelohorskym exulantum zastavil majetek.
Kde vsechno usili a snahy vlastnit majetek a tituly konci?
Vsechna slava - polni trava.
|
