Vaclav, syn Vratislava a Drahomiry, se stal knizetem ceskym uz ve
trinacti letech, a to proto, ze mu v tom case zemrel otec. Na svuj vek byl
moudry a zraly, znal uz dokonale Pismo svate a to nejen diky knezi Pavlovi na
Budci, ale predevsim vychove babicky, knezny Ludmily. Vkladala do neho zrnka
dobra a pravdy tak dokonale, ze by to nedokazal ani ten nejlepsi ucitel.
Chtela vychovat z Vaclava dobreho krestana, ktery pravdy nejen zna a
vyslovuje, ale take podle nich jedna a zije. Vaclav mel proto uz od malicka
smysl pro dobro a spravedlnost. Kdyz se vratil ze staroslovanske Budce, aby
se ujal trunu ceskeho, vyrovnal se v rozvaze a moudrosti nejednomu dospelemu,
dobremu muzi. I kdyz byl knizetem, spravovala zemi jeho matka Drahomira.
Kneznou vsak i bez trunu zustala jeji tchyne, vdova po knizeti Borivojovi,
Ludmila. Lid ji dosud ctil a miloval a Drahomira na jeji oblibu zarlila. Take
na naklonnost sveho starsiho syna k babicce. Obe vdovy zily vedle sebe v
nepratelskem mlceni. Mirna Ludmila se snazila pusobit na svou snachu v
dobrem, ale ta by na smir nikdy nepristoupila. Ludmila ji v zivote prekazela.
Vaclav chodil na zasedani, pozoroval, rozvazoval, ucil se srovnavat veci
dulezite a mene dulezite. Nekdy se stalo, ze sam, nedospely, napominal dospele
muze. Nabadal je hlavne ke spravedlnosti, soucitu a vlastni obetavosti. Kdyz
nekdo narikal na sva trapeni, pripominal jim slova Jezisova: "Chces-li prijit
za mnou, zapri sebe sama a vezmi kriz svuj a nasleduj mne."
Jednou se vracel s mladym sluhou ze vzdaleneho mista, snehem zavateho.
Sluha chtel najit schudnejsi cestu. Vaclav vsak mu rekl: "Jdi v mych
slapotach!" a sel hlubokym snehem prvni. Sluha poslechl a rekl: "Ano, jit ve
stopach druheho je nejlepsi cesta!" Sveho sluhu braval Vaclav i do veznic,
kde naslouchali a posuzovali miru viny i trestu. Nekdy se ukazalo, ze
potrestany byl odsouzen nevinne, a v takovych pripadech vezne Vaclav
propoustel a soudce nabadal ke spravedlnosti.
Knezna Drahomira nevrazila na svou tchyni prave pro jeji dobre
vlastnosti. Tvrdila, ze z Vaclava vychovava zmekcileho muze, ktery se zdraha
vzit do ruky mec a nechce prolevat krev svych nepratel. Uci ho jen vselidske
lasce a obetem, a to neni dobre. Nepratele si pak troufaji, smeji se,
vyuzivaji te situace. Vaclav matcino jednani mlcky pozoroval, a tim vice se
priklanel k srdci babicky Ludmily. Drahomira to sledovala s odporem, zejmena,
kdyz Vaclav na jeji radu dal postavit mezi Prahou a Vysehradem kostelik
sv.Kosmy a Damiana, misto aby penize setril na kovani novych mecu. Drahomira
vahala jen chvili. Potom najala vrahy a dala prikaz tchyni zavrazdit. Ludmile
se doneslo, co jeji snacha chysta, a jedne noci uprchla na Tetin. Zla snacha
ji ale nasla i tam a poslala za ni dva vrahy, aby ji bezodkladne uskrtili.
Vaclav se zachvel zalem. Zaprve nad smrti sve milovane babicky, ale
rovnez nad krutosti sve matky, vrazedkyne. Dal osedlat kone a jel na Tetin.
Tam byli lide jiz shromazdeni nad rakvi u hrobu knezny Ludmily. Dozvedel se,
ze z hrobu vychazi bila zare. Hrob odkryli. Jeden slepy se dotkl rakve
knezniny a vratil se mu zrak.
Vaclav dal rozkaz, aby telo babicky prevezli do Prahy na Hrad, do kostela
sv.Jiri. Dlouho se pak modlili u jeji hrobky.
V tom case jeste netusil, ze Drahomira vede k bratrske nenavisti i sveho
mladsiho syna Boleslava. Tvrdila totiz, ze on by byl spravny knize. Nebojacny,
horlivy v boji, mecem vladl a bez zachveni utinal hlavy nepratel. Boleslav se
zacal vysmivat bratrovi pro jeho prilisnou dobrotu a dochazelo mezi nimi k
hadkam. Ty skoncily tim, ze se bratri prestali navstevovat.
Vaclav ale z podstaty sve povahy touzil po smiru. Boleslav to v duchu
nazyval zmekcilosti. Presto vyuzil prilezitosti, aby provedl cin, za kterym
v pozadi stala zase jeho matka, i kdyz Boleslava k tomu primo nevybizela.
Vaclav nebyl zmekcily. Chodival v kazdem pocasi bos a nosil dratenou
kosili, aby si telo zvyklo na tvrdost. Pomahal okopavat na vinici revu,
jezdil na koni a chodival dlouhe cesty pesky. Boleslav, podporovan poznamkami
Drahomiry, touzil po vlade. Po zakonu tradic vsak nemohl byt knizetem, pokud
zil Vaclav, prvorozeny dedic trunu.
Priklady rodicu byvaji omluvitelne pro viny deti. Boleslav vlakal sveho
bratra pod zaminkou hostiny k usmireni na sve sidlo do Boleslavy. Zvedal
vesele cisi na zdravi bratrovo a myslel na jeho smrt. Dva najati vrahove byli
pripraveni na usvitu druheho dne, kdyz sel Vaclav na jitrni podekovat Bohu za
bratrovu pohostinnost. Sotva se vsak dotkl chramoveho drzadla dveri,
priskocili k nemu a mecem mu proklali srdce.
|
