Povest o Kaneckove
Je tomu uz kolik set let, co byl lukovsky hrad oblehan nepritelem. Drive
nez pritahlo nepratelske vojsko k hradu, rozkazal hradni pan dovezt do
hradnich komor a sklepu velke zasoby obili, hrachu a bobu a do chleva prihnat
ziva zvirata, aby hradni posadka v nastale valce netrpela hladem. Pak byl
zdvizen padaci most a hradni prikop byl napusten vodou.
Sotva byli na hrade se vsemi pripravami hotovi, pritahlo nepratelske
vojsko, ktere hned na hrad zautocilo. Kazdy napor nepratel byl statecnou
posadkou odrazen. Oblehatelum se nepodarilo vniknout za hradby, at utocili
sebevetsi silou. Pod hradbami lezelo tolik zabitych utocniku, ze je sotva
stacili za noci odklidit. I kdyz jeden utok nasledoval za druhym, nepriteli se
nepodarilo hrad dobyt. Velitel utociciho vojska poznal, ze silou se hradu
nezmocni. Proto porucil hrad ze vsech stran oblehnout, aby z neho ani mys
neproklouzla. Rozhodl se, ze hradni posadku vyhladovi. Co se nepodarilo
zbranim a odvaze vojaku, to vykona hlad.
Oblehani trvalo nekolik mesicu. Zasob na hrade den ode dne ubyvalo.
Obranci hradu, obklopeni ze vsech stran neprateli, dostavali nepatrne pridely
potravin, jen aby se zasobami vystacili co nejdele. Ze je na hrade zle, to se
nepritel nesmel dovedet. Pistci vyhravali dlouho do noci, a z hradu se ozyvalo
veseli a zpev. Zdalo se, ze na hrade se bez ustani hoduje. Konecne zustal v
hradnich zasobarnach posledni sud obili a ve chleve posledni kanecek.
Zatim uz padalo listi ze stromu a snih pokryl celou krajinu. Studene
vetry se prohanely krajem. Oblehatelum bylo den ze dne hure. Stany, stojici
kolem hradu, nemohly vojaky ochranit pred zimou, vanicemi a nepohodou.
Lepe se vsak nedarilo ani posadce na hrade. Hradni pan vedel, ze se mu zvenci
zadne pomoci nedostane. Vedel, ze musi spolehat jen sam na sebe a na svou
posadku. Ta vsak byla dlouhymi boji vycerpana a co horsiho, hladem tak
umorena, ze zbrojnosi uz sotva chodili po hradbach. A prece se nepritel nesmel
dovedet, jak zle je na hrade. Nezbyvalo nez oblehajici prelstit. Proto se pan
hradu rozhodl k takoveto lsti : Dal porazit posledniho kanecka, jeho bricho
vyvrhnout a naplnit zbyvajicim obilim. Potom kanecka vystrelili nejvetsim
prakem doprostred nepratelskeho lezeni, v ta mista, kde byl stan velitele
nepratelskeho vojska.
Nepratele se podivili, jakym strelivem obranci hradu plytvaji. Mysleli
si, ze na hrade uz je nedostatek, ze tam hladovi, a ze se uz hradni posadka
musi vzdat. A zatim takoveto mrhani zasobami. Kdyz nepratele poznali, ze hrad
ma stale jeste dostatek zasob, kdezto na ne doleha zima a nepohoda, od hradu
odtahli.
Od te doby pole, na nez se snesla neobvykla strela, se nazyva Kaneckov.
R.M.
1939 - podle vypravovani 65 lete starenky Marie Solarove z Lukova c. 38
Isabelle de La Fern
baronka z Linsdanu,
pani na Kamyku
|
