Jarni den, naplneny hlasy hrdlicek a zpevem kosu, byl plny vuni a
prislibu dobre urody. To citil predevsim Premysl, prvni cesky knize, kdyz
provazel svoji chot, kneznu Libusi na hradby, aby se rozhledli po krajine. Ten
pohled je vzdycky uspokojoval. Videli pilny lid prechazet po polich, na
vinicich. Mladi si pri praci zpivali, stari pokyvovali sedivymi hlavami a tu a
tam darovali nezkusenym radu. Deti stulene v kline svych starenek naslouchaly
bajim a chlapci pasli ovce a kuzlata. Jen hospodyne se tocily kolem ohnist,
aby nachystaly prosnou kasi s medem a nasytily rodiny. V sadech a
zahradach sazely divky kvetiny a zeleninu. Klid a mir vladl v zemi, kterou
vedli laskavi a prisni, vazeni i milovani velitele. Nebylo ani strachu z
valek a boju, protoze Premysl a Libuse zili v dobrem souladu se sousedy.
Klaneli se a obetovali bohum a spravedlive soudili spory mezi osadniky. Cert
vsak nikdy nespi a zlo muze narust do rana jako psenka. Kdo vi, odkud
prichazi a co je vede k lidskemu stesti, aby je zavanem vetru zmarilo? Nebylo
proto divu, ze v teto bozske chvili uhodli staresinove Libusinu touhu
ochranit lid a jejich usili, vinice a stada, obydli a rodiny a uchovat jim
to, v cem poklidne a spokojene zili, pred moznym vpadem zavistivcu.
"Knezno," rekli tise, kdyz spatrili jeji obdivny pohled, upreny do
krajiny, "nebylo by dobre zbudovat misto tohoto sidla pevnejsi hrad? Tam kde
je hrad, panuje vaznost. Vaznost budi uctu a lidu dava nadeji na bezpeci."
Libuse, oprena o muzovo rame se zadivala do premyslovy tvare. Usmal se,
vzal Libusi kolem pasu a zakyval hlavou: "Ano, at se tak stane, souhlasim s
moudrymi muzi."
Libusi v tu chvili padl do duse podivny pocit. To jiz nebyla pouha slast
z pohledu na kvetouci strane, ani nadseni z melodii, kterymi byl naplnen
jarni vzduch. Ptaci a vceli dikuvzdani, krasa motylich kridel tancicich v
pestrych kvetech, to vse se dotyka vnimavych dusi. Ale tohle bylo cosi
vyssiho, co naplnilo celou bytost ceske knezny. Jako by na chvili odpoutana
od vseho pozemskeho, primhourila oci a zvedla belostne paze k nebi, kde
tusila nejvyssi moc a nadeji, a rekla vesteckym hlasem: "V lese pred nami,
kam by bez kone clovek dosel az k zapadu slunce, je misto mezi roklinami,
ktere spada k rece. Jdete tam, poslove, a najdete cloveka na kolenou. Ze
dreva tam tesa prah. To je to misto, kde by mel a kde bude stat nas hrad.
K nemu budou vsechny ostatni hrady shlizet jako k prvnimu hradu v zemi ceske."
Libusi se zachvela vicka, ale temne rasy jeji zrak jeste neodkryvaly. Byl
dale upren do vlastnich vidin. Jako by oponu z budouciho jeviste strhavala,
vykrikla Libuse v nadseni: "Podle prahu, na kterem mesto vzejde kolem hradu,
bude se jmenovat Praha. To mesto bude nadherne. Prozije dny kruteho utrpeni a
nebude toho malo. Jako nebe se promenuje tmou a svetlem, cervanky stridaji
bila oblaka a modro prozarene sluncem, tak i muj lid cekaji dobre dny v praci
a lasce a slave. Bude to mesto velike a jeho slava hvezd se bude dotykat!"
Knezna skoncila. Kolem bylo ticho, ze by listek ze stromu padnout
uslysela. Staresinove jeste kleceli na kolenou. Kdyz vstali, Premysl vzal
svoji chot za ruku, aby ji odvedl na kamennou lavicku do stinu stromu.
Potrebovala si chvili odpocinout. Jen usedli, rozezpival se nad nimi slavik
tak nadherne, jako by chtel knezninu proroctvi dat zlatou korunu.
Libusina vestba se naplnila. Praha se skutecne stala slavnym kralovskym
mestem, bohatym na historii temnou i zarici. Mestem, po kterem se chtive
vztahovaly ruce cizincu, mestem, ktere pritahovalo svou gotickou i barokni
romantikou turisty z celeho sveta. Predevsim vsak mistem, kde se odehraval
boj za zachranu ceskeho naroda a jeho zeme, za jeho sebeurceni v dobach krute
nadvlady, ktera trvala cela staleti a objevovala se pak i v dalsich dobach
dvacateho stoleti, ve kterem jsme zili.
Legenda "Libusina"jako knizeci povest premyslovskeho veku byla zachycena
na pocatku dvanacteho stoleti kronikarem Kosmasem. Od jeho dob se objevovala
v mnoha podobach a zpracovani po cela staleti.
Jinou zminku o Praze-"hradu Cechu"-Urbs Bohemiorum-podava nam jiz pred
rokem 968 sasky kronikar Widukind, a to ve zprave o valecne vyprave krale
Jindricha I. proti Cechum v roce 929. Pravda o zalozeni Prahy? Od nepameti je
cilem archeologickych vyzkumu a v letopoctech se lisi. Nekdy se prisuzuje
knizeti Borivojovi, prvnimu historickemu knizeti z rodu Premyslovcu. At je
tomu vsak jakkoliv, Libusino proroctvi veslo do literatury, na divadelni
sceny slavnostnich predstaveni, do nejvzacnejsich umeleckych del hudebnich,
vytvarnych a dramatickych, ktera se stala klenoty z dob ceskeho obrozeni a
zvedala okorale a ponizene duse lidu po cele dalsi veky.
|
