Tohle zjeveni, ktere v belostnem havu za mesicniho svitu bloudilo v
letnich dnech lesem na upati hradu Landstejna a hledalo jahody, jak tvrdili
mistni lide, patrilo pod erb petiliste ruze, kde se bilym panim zalibilo. Lid
v podhradi tvrdil a donesl az do kronik, ze bila riza pod zriceninami hradu
patrila Blance z Valois, prvni manzelce cisare Karla IV. Stavala pry take
casto pri uplnku na hradbach, jindy u okenka veze a belostny satek prikladala
k ustum, k ocim, k nosu...
Verte, neverte na duchy. Duchove pry nemaji lidskych potreb, tedy ani slz
a jinych zbytecnosti, ktere souzi zejmena zeny. Takovy zensky duch pry docela
jiste vedel, ze mu ani plac, ani satek nepomohou, city se vytratily ze zivota
svetskeho. Ano, jenze vraci-li se takovy duch na svet? Dlouho se o tom pod
Landstejnem povidalo, dokonce - jak dlouhy byl ten ci onen plac nestastne
pani. Zle a klevetive jazyky pak tvrdily, ze bila pani Blanka docela jiste
zarlila postupne na vsechny dalsi Karlovy manzelky a v den jejich svatby se
pry v landstejnskych lesich lamaly vetve, stromy padaly, buracel tu vichr a
hnal po lesnich cestach pred sebou kameni z hradu. Hnev bile pani se ubiral
nekdy i cestou hromu a blesku, jindy vytrvalym suchem, az vyprahla pole pukala
jako landstejnske skaly. Z historie vsak davno vime, ze Blanka z Valois nemela
duvod k zarlivosti. Byla nejvetsi Karlovou laskou, a kdyby neodesla na
vecnost, usadila by se po boku sveho chote provzdy. Jenze domlouvejte zenskemu
duchu na cimburi! Cim vice se budete snazit, tim vice pry pak zuri.
Kolem zricenin Landstejna, v kraji, kteremu se rika Vitorazsko, nebo
take kralovstvi Vitoradovo, je mozne spatrit lecjaky div prirody. V case, kdy
rostou houby, pod hradem je jich tolik, jako by je tu sama zminena bila pani
rozsevala, a pak se tise radovala z radosti houbaru.
Take lesni zelen je zde prokvetla bilymi, ruzovymi a modrymi kvety
naprstniku, ktery tu tvori bohate koberce sveho druhu. Mezi divy prirody patri
i clovek. Ten, ktery s utkvelou myslenkou zachranil to, co se zachranit da,
vysel s motykou, aby se stal prikladem ostatnim. Postaral se o to, ze
Landstejn byl znovu po dlohych letech zpristupnen verejnosti, jako Stare Hrady
u Libane, ktere zachranil pan ucitel Holman s hrstkou mistnich obcanu.
Zenske prizraky tedy je dnes rovnez mozno potkat na jahodovych cestach, v
malini, v housti. Neni jich malo a neplaci. Kdo by tu ronil slzy, kdyz je tu
tak krasne a kdyz - jen se podivejte - uz je vasi koristi ten nadherny
kremenac s temne pomerancovou hlavickou a zdravou nohou.
Jinak za bilou pani je mozno se vydat kamkoliv. Na Telc a Rozmberk, na
Valec a Loket, do Sobeslavi, Dobrise, Decina ci Berouna, na zamek Konopiste,
nebo hrad Karlstejn. Take Karlovy Vary, Ronov, Sedlcany maji svou bilou
pani. Zjevuje se i na Morave, treba na Perstejne, v Bludove a Velkych
Losinach, ale tam bych spise uverila na carodejnice. Hon na carodejnice? Ne,
vzdyt to byly nevinne duse zen odsouzene zlymy patery. Ti uz nam neprozradi,
jestli je prizraky jejich obeti pronasledovaly. Na Landstejne pry byli vsichni
radi, ze maji jen uplakanou bilou pani, ktera preje lesnim plodum a kvetum
naprstniku, protoze co jedna jeji slza - to vzacny kvet zbarveny do nachova.
|
