V mistech, kde stoji dnes podivuhodny zamek, na jehoz usili jiz padlo
mnoho lidske zluci v dlouhych etapach jeho oprav, rovnez volske zluci, aby se
zachranily jejim natrenim prastare drevene tramy, staval kdysi hrad. Zminka o
nem je v letopisech z roku 1253, spojuje se se jmenem Vitka z rodu Vitkovcu.
Patri k ni uz v tom case i erb, na kterem se rozviji ve stribrnem poli zelena
ruze. V pozdejsich letech ziskal po smrti Vitka majetek jeho pribuzny
Jindrich z Rozmberka s cervenou petilistou ruzi. Vitkovi synove byli totiz
bezdetni a jeho dedicke pravo mu pro vedlejsi vetev potvrdil kral Vaclav II.
Jindrich z Rozmberka se z Rozmberka tedy odstehoval na Krumlov. Mel syna
Oldricha a ten se po jeho smrti ujal dedictvi. Tak slo z ruky do ruky.
Oldrich, jak uvadi historie, byl pricinou, ze lid prijal za ceskeho
krale uherskeho panovnika a rakouskeho vevodu Albrechta.
Kdyz roku 1439 zemrel, uznal jeho syna, Ladislava Pohrobka.
Oldrich z Rozmberka byl rovnez znamy svou touhou po majetku. Sel za nim
doslova pres mrtvoly, nepohodlne rivaly daval popravit. Zaslouzil se vsak
take o rozvoj a prestavbu krumlovskeho sidla. Jeho syn Jan se uz tolik
nezajimal o program katolickych panu. V roce 1469 se dokonce sblizil s Jirim
Podebradskym. Jeho starosti byl jen rodinny majetek a nebyly to male
starosti. Prodeje, zastavy a znovu koupe. A v tom mu vlastne zivot ubihal.
Rozmberkove meli Cesky Krumlov az do smrti posledniho, bezdetneho clena
rodu - Petra Voka, ktery zemrel roku 1611. Kdyz jeho telo ukladali do hrobky
ve vysebrodskem klastere, vzal pry tehdy knez Matej Cyrus stit s erbem, zlomil
jej a prohlasil neco, co si pak vysvetlovali jeho priznivci i nepratele kazdy
po svem. Asi tak to Cyrus chtel.
My se vsak vratime k Vitkovi, ktery vyslal posly prave do krajiny, aby
hledali misto na stavbu puvodniho hradu krumlovskeho.
Na konich vyjeli jeho synove, ctyri krasni mladenci v rytirske zbroji,
jejich pomocnici a ochranci.
Ukolem vsech clenu jizdy bylo rozjet se do vsech stran zeme a najit
misto, kde by se dal postavit hrad. Nesli poselstvi do mest a vsi s prosbou o
radu. Nikdo vsak nevedel, kde by bylo dobre mocnemu hradu. V kazde vsi take
meli lide jine starosti, jejich domy prepadala horda loupezniku, a tak se
zavirali na zavoru, nebo utikali do sklipku ve stranich, jakmile uvideli muze
na konich nebo nezname lidi blizit se od lesa.
Vitkovci tedy jeli, nic netusili, nesli korouhev vprostred jizdy. Teprve
kdyz chteli pozadat o trochu vody v prvni chalupe, vysla ustrasena zena a
rekla. "Nezlobte se, jsou tu loupeznici a musime se schovat. Vam radim, dejte
se opacnou cestou, nebo jim padnete do rukou."
"To nemuzeme," rekli Vitkovci, " neseme poselstvi a nase cesta vede
tudy."
Sotva zena okenici pribouchla, vtrhli na ne ze zalohy ctyri jezdci. Za
nimi dalsi. Nastal boj. Nepratele byli v presile a zraneni bojovnici uz
ztraceli silu. Loupezniku bylo dvanact, poslu jen sedm. Dva se dali jinou
cestou, zustalo jich pet.
"My nestastnici!" vykrikli a vrhli se na hordu loupezniku. Odzbrojili je
a zajali. Byli to muzi zli, otupeli. Vedeli, ze budou postaveni pred pana
krajiny, ale jeste se vzpouzeli.
"Tak co, supove, kde mate sva hnizda?" zeptal se jich nejstarsi
Vitkovec. On to byl, ktery vyjel poslum vstric, jakmile je veznik z veze
spatril. Dlouho to trvalo, nez zajati lotri prozradili, kde se cela leta
radili, kde skryvali korist. Bylo to na opustenem skalisku. Tam se schazeli,
tam mivali schuzky i dalsi lapkove z okoli. Ted to tu je vsechno jak na
dlani. Misto, kde se mohli cela leta skryvat, kam orlove a postolky jen
doleteli, kam clovek by cestu ani stopu nenasel.
Ted tedy je maji. Poslove pobidli kone. Pred sebou strkali svazane
lotriky, aby jim ukazali cestu k dalsim brlohum. To skalni vyvysene misto,
zarostle huste krovinami, zalibilo se vsem Vitkovcum. Nejstarsi z nich pak po
uvazeni rozhodl: "Aby se tu uz nikdy nemohli schazet loupeznici, kteri
skodili nasim poddanym, prikazuji zde postavit hrad. Musi byt pevny a mocny,
protoze bude ochranou vsem ostatnim hradum v kraji. V podhradi se usadi pak
vsichni remeslnici. Blize k rece rybari. Kdyz bude malo domacich pracovniku,
budu muset pozvat i cizi.
Jak rekl, tak se i stalo. Staveniste se brzy hemzilo lidmi jako
mraveniste. Moudre hlavy a moudre ruce se spojily a pani si je pochvalovali.
Take ulice tu vznikaly podle hradu a dostaly jmena, jaka jim patrila.
Tam, kde se usadili rybari, nazvala se Rybarska. Prvni ulice nove osady nesla
a nese podnes nazev Latran. To pry podle lotru, ukrytych ve strme skale, ktere
Vitkovci premohli. Petilista ruze se pak rozvijela do nekolika barev a dlouho
byla mocnym znamenim na erbu mocnych vladcu rozmberskych, kterych se obaval
zprvu i sam cisar a kral.
|
