Vazeni a mili,
tak slibeny knize Vaclav:
Narodil se tak nekdy kolem roku 907, ale presne to nevime. Bezprostredne po
nastupu jeho otce knizete Vratislava probehly Vaclavovy postriziny za
pritomnosti italskeho biskupa (na pozadani zjistim jakeho mesta) Notheria II.
Na prelomu zimy a jara 921 Vaclavuv otec zemrel a Vaclav byl spolecne se svym
bratrem Boleslavem sveren do vychovy sve babicce (a vdove po prvnim
krestanskem knizeti Cech Borivojovi) Ludmile, zatimco jako 'regentka' (ovsem
bez tohoto titulu) vladla spolecne s knizeci druzinou knezna vdova Drahomira.
Ludmila v te dobe, nebo mozna uz predtim sidlila na Budci (ta ma sama
zajimavou a zrejme docela temnou historii, ale to je jiny pribeh). Je mozne,
ze uz tehdy mela na Vaclava nejaky vliv, mozna ho uz drive vychovavala, ale
tezko rici. Nektere legendy (slovanske a pozdni latinske) tvrdi, ze Ludmila
nebo uz Vratislav nechali Vaclava ucit slovanskym 'knigam', ale neni to moc
jiste a navic 'knigy' ve staroslovenstvine muze znamenat jak knihy, tak
pismena ('bukvy').
Mezi Ludmilou a Drahomirou doslo k nejakemu sporu, ve kterem ovsem temer
urcite hraly hlavni roli druziny. O pricine tohoto sporu se muzeme dohadovat,
fakticky asi slo o prachsprosty boj o moc, ale jako zaminka nebo
bezprostredni pricina mohlo poslouzit cokoli - pocinaje Ludmilinou relativni
stedrosti ke knezim (ne ze by jich v te dobe v Cechach bylo moc) a konce
'zahranicni politikou' (buh sud vuci komu, jestli v ramci premyslovske
domeny, kterou vytvoril Spytihnev vuci jinym knizatum, nebo v ramci Cech vuci
nemeckym vevodum apod.). Co je celkem nepochybne, nekdy v zari nebo rijnu
(nevim presne) vyslala Drahomira tlupu svych druziniku vedenych jistymi
Tunnou, Gommonem a snad i Tirou (toto jmeno mimochodem pripomina
Cestmira-Tyra z povesti o Neklanovi, ale to je jiny pribeh), aby pronikli na
hrad Tetin, kde Ludmila v te dobe byla (nevi se, jestli tam presidlila, nebo
jestli slo o pripravu k uteku do Bavor, Tetin byl na jihozapadnim okraji
premyslovske domeny). Vyse uvedene duo nebo trio s jimi podobnymi lotry ji
tam skutecne zastihlo a zavrazdilo (zajimave uvahy se vedou o tom jak a proc
tak). Drahomira pak par let nerusene vladla. Ludmilu jeji celed ve skrytu
pohrbila podel hradebni zdi, zatimco arciknez Pavel v tichosti uprchl, zrejme
do Rezna.
V letech 924 nebo 925 Vaclav dosahl plus minus 18 let a tudiz nejspis
rada druziniku usoudila, ze je na case, aby vladl on. Drahomira se mozna ani
moc nebranila, ale spise ano, protoze ji Vaclav vzapeti vypovedel ze zeme
(tezko verit, ze by ji tak chtel potrestat za vrazdu jeho babicky). Pozdeji ji
ovsem zase pozval zpet a s konecnou platnosti uprchla po jeho smrti. Jako
dalsi vladarsky cin nechal vyzdvihnout telo Ludmily (nad nim mozna nechala
Drahomira postavit kostel sv.Michala divotvorce, ale jiste to neni) a prenest
jej do baziliky sv.Jiri v Praze.
Vaclavova vlada vynikala primerenou uslechtilosti, ale netreba
precenovat. Zaslouzil se o dokonceni a vysveceni baziliky sv.Jiri, kterou
zalozil jeho otec a posleze sam postavil rotundu sv.Vita (jsou ruzne historky,
ze snad chystal biskupstvi ci co, ale o tom lze jen spekulovat). Krome toho se
venoval i cilevedomemu rozsirovani premyslovske domeny: podle Kristiana
absolvoval nejmene tri vitezne bitvy, jednu z nich s Kourimskym knizetem
(znama historka o ohnivem krizi na Vaclavove cele, ,,...a tak mu Buh pomohl
ne jednou, ne dvakrat, ale vzdy co panoval...'' nebo tak nejak). Posledni
uvedene tazeni ovsem musel zakoncit 'polibkem miru', protoze do zeme mu tahla
vojska krale Jindricha Ptacnika a bavorskeho vevody Arnulfa. Zrejme nemel
jinou moznost (byl sice snad 'de iure' nebo spis 'de traditio' vrchnim
knizetem Cech, ale ostatni knizata mu asi byla ochotna pomoci nejvyse
neochotne, nebo vubec ne. Prinejmensim Kourimsky knize k tomu asi moc duvodu
nemel), a tak s nimi vyjednaval. Prijal vazalskou povinnost k risi a (mozna
obnoveny) poplatek (snad tech 120 volu a 300 hriven stribra, ale mohlo to byt
cokoli v techto 'menach'). Proste chtel vladnout, a radeji jako vazal nez
vubec ne (pripominam, ze obdobne jednal tusim 955 Boleslav I.).
V roce 935 mozna vyvrcholily neshody mezi bratry, nebo mozna jejich
druzinami a nebo mozna mezi obojimi, ale mozna k nicemu takovemu nedoslo.
Nesporne je zajimave, ze kratce predtim byl Vaclavuv nyni ochrance Jindrich
Ptacnik stizen mrtvici a fakticky nevladl.
Kazdopadne o temer deset let mladsi Boleslav pozval Vaclava na svuj
udelny hrad ve (Stare) Boleslavi na oslavu dne sv.Kosmy a Damiana, kterym snad
byl tamni kostel zasvecen. Na pitce se Vaclavova druzina poradne opila. Kdyz
druheho dne sel Vaclav na ranni poboznost, sebehlo se asi toto:
Objevil se Boleslav a pozdravil bratra.
,,Dobre jsi mi vcera poslouzil'', odpovedel mu Vaclav (mysleno na hostine).
,,Nyni ti jeste lepe poslouzim'', vykrikl Boleslav v hnevu, vytasil mec a vrhl
se na bratra (mozna na takovou urazku cekal, mozna jednal v poctivem
rozcileni, mozna sehral svou roli alkohol). V boji mnohem zkusenejsi Vaclav se
vsak jeho rane vyhnul (nebo ji zachytil jeho tlusty kozich), povalil
jej na zem, uchopil jeho mec za cepel a vykroutil mu ho z ruky (pri tom se
poranil).
Kdyz Boleslavovi druzinici spatrili Vaclava stat s mecem v ruce nad
jejich panem, jejich mysl (mozna jeste zastrena alkoholem) vzkypela (nebo
mozna taky mysleli, ze prisli pozde) a vrhli se se zbranemi na knizete. Ten
prchal ke dverim kostela, ty ale byly zamceny. U vrat kostela jej bratrovi
druzinici ubili k smrti.
Tot asi tak vse. Omlouvam se za vnitrni inkonzistenci, ale u poslednich
odstavcu je to zamer.
Bivoy
P.S.:Je veux entendre le francais.
|
