Pak se stalo neco zvlastniho. Mluvci s ni souhlasil, ze tu noc
udelala chybu, a kdyz to rekl, vedela, ze je to pravda, ze jeho
usudek je spravny. Presto mela zvlastni hojivy pocit, jako by
stacilo se k chybe nahlas priznat a cast bolesti se ocistila.
V tu chvili poprve vytusila, jakou moc muze takove Mluveni mit.
Nebylo to jako zpoved, pokani a rozhreseni, ktere nabizeji knezi.
Bylo to neco uplne jineho. Vypovedet pribeh toho, kym je, a pak
si uvedomit, ze uz neni stejna jako driv. Ze udelala chybu a ta
chyba ji zmenila, ale ted uz by takovou chybu neudelala, protoze
se stala nekym uplne jinym, kdo se tak neboji, nekym soucitnejsim.
Orson Scott Card - Mluvci za mrtve
|
