Sice nemohu popisovany pocit zazit, protoze mi neni dan dar nosit ve svem
lune dite a privest ho na svet. Presto je v uryvku mnoho s cim se
stotoznuji...
...Prochazela se a citila velikou ulevu ve vzpominani na vlastni detstvi. Na
stromy, na luka. Na proste veci. Jednou, o mnoho pozdeji, ji prislo tohle
dite a bylo to neco nepochopitelneho a zaroven velice prosteho. Skutecnost
silnejsi nez ty druhe. Pomohla tomu diteti na povrch veci a mezi ostatni
zive a neni slov, kterymi by se dalo popsat, co hned po tom ucitila.
Pripadala si...ano, to je to slovo: chapajici. A sama sebou jista a se vsim
spojena a jako soucast jedine velke symfonie. Vecer se dala donest k oknu.
Stromy zily, stoupaly, tahly ze zemne jaro: byla jako ony. Jeji dite vedle
ni slabounce dychalo a byl to motor sveta, jeho lehoucky dech daval svetu
zivot.
Antonie de Saint-Exupery
Kuryr na Jih
|
