"Kdybych mohla zit znovu, mene bych mluvila a vice naslouchala. Neodmitala
bych pozvat sve pratele na veceri jen proto, ze mame na koberci fleky a nas
gauc je uz znacne vybledly. Jedla bych zdrave zeleninove salaty s tmavym
pecivem a vyhybala bych se vsem jidlum smazenym na prepalenem tuku, i kdyz mi
chutnaji lepe. Nasla bych si cas a poslouchala babicku, kdyz mi chce vypravet
o svem mladi.
Nikdy bych netvrdila, kdyz by byl prave parny letni den, ze okenka auta
musi byt zavrena jen proto, ze jedu od kadernice a mam cerstve udelany uces.
Nikdy bych nenechala vyhoret zcela opustenou a zapomenutou nadhernou svicku
ve tvaru ruze v nejake komore, drzela bych u ni straz a rozsvecela bych ji a
zase zhasela. Starala bych se o ni.
Behala bych s detmi po louce a nehubovala bych je, ze maji saty samou zelenou
skvrnu od travy.
Plakala bych a smala bych se mene pri sledovani televize a vic bych sledovala
skutecny zivot.
Sdilela bych co nejvic odpovednosti se svym manzelem.
Kdyz bych onemocnela, zustala bych v posteli a nehnala bych se do prace s
horeckou, protoze kdyz budu chybet nejaky cas v zamestnani, svet se nezastavi.
Ackoliv bych nevedela, kdy presne skonci devet mesicu tehotenstvi, radovala
bych se z kazdeho okamziku, kprotoze bych vedela, ze zrozeni ditete, ktere
zije pod mym srdcem je podivuhodna vec a ja mam pritom moznost spolupracovat
na uskutecneni zazraku.
Memu diteti, ktere se na mne vasnive vrhne a liba me, bych nerekla: "Tak
dolu, to uz staci! Jdi se umyt, vecere je na stole!" Rikala bych mu co
nejcasteji: "Mam te rada." A co nejmene: "Bohuzel..." Ale Predevsim, kdybych
mohla zacit svuj zivot zde na zemi, nepromrhala bych ani chvilku.. davala
bych strasny pozor, abych ho prozila opravdove.. abych ho prozila... a uz ho
nikdy nicim nepromrhla."
(Erma Bombeckova)
|
