Jeviste na morskem brehu bylo pripraveno a za nekolik minut se ti dva
muzi setkaji. Osud si zas jednou prichystal svuj rejstrik nahlych
prekvapeni, prichodu a odchodu. Pritom oba osameli poutnici ani na
okamzik nepomysleli na nepredvidanou nahodu, na ten neprobadany proud,
ktery prodleva po boku vsech lidi, at jsou kdekoli. Ani nehloubali
o tom, ze odvazi-li se clovek do toho proudu ponorit, zachyti obema
rukama zazrak. Jako vetsina lidi krcili nad takovou hlouposti rameny
a drzeli se radeji na brehu, aby je Osud nestrhl.
Ray Bradbury - Leto s Picassem
|
