Presto jsem vedela, jak jsem tam tak lezela s tvari ukrytou v zahybech
jeho saka, ze uz nikdy nebudu tak uplne, beznadejne opustena se srdcem
zlomenym, jako jsem v tomto pokojiku, kde me vidi jedina naha zarovka,
zavesena nad hlavou. Od teto chvile, at uz jsem mela sanci nebo ne, at
uz jsem mela nadeji nebo ne, krivka mirila vzhuru. Uz nikdy mi nic
nepripadalo tak smesne. Takhle muzete plakat jen jednou. Jednou a jen
pro jednoho muze. Dala jsem mu ty slzy. Byl to testament lasky.
Cornell Woolrich - Cerny andel
|
