Vek muze je prece dulezity. Je to souhrn celeho jeho dosavadniho zivota. Jeho
zralost se uskutecnovala pozvolna. Dospel k ni zdolanim tolika prekazek i
tezkych nemoci, i tisenim tolika utrpeni, prekonanim tolika zoufalstvi,
tolika nebezpeci, z nichz si vetsinu uz ani neuvedomuje. Vytvorila se v
tolika tuzbach, v tolika nadejich, v tolika zarmutcich, pres tolikera
zapomneni a tolikere lasky. Vek cloveka predstavuje poradny naklad
zkusenosti a vzpominek. Pres vsechny nastrahy a nesnaze i vyjezdene koleje
jsme se jakz takz pohybovali kupredu, jak se jen dalo, jako stara dobra
kara. A ted vzhledem k nezvratne souhre okolnosti jsem zde. Je mi tricet
sedm let a, je-li to vule bozi, potahnu dal ten naklad vzpominek.
<A. de Saint-Exupery: Dopis rukojmimu>
|
