Ach, ma uboha duse je ospala az k smrti a nenechaji ji spat - je ji
zima a ja ji neumim zahrat! Cela mi ztvrdla, cela! Vyschla mi a ztuhla,
takze hybat s ni - to znamena myslet - mi dnes pusobi ukrutne bolesti.
A cim vic mi duse tvrdne, tim vic me to nuti myslet! Cela smrst
myslenek - silenych myslenek! - mi ji s jekotem trha, rve a drasa v desive
tryzni! Az jednou - a to je neodvratne! - se mi rozpadne, rozleti na
tisic kousku... Ma uboha duse, ma uboha duse...!
Mario de Sa-Carneiro - Luciova zpoved
|
