1.11.1999 jsem se byl po hodne dlouhe dobe podivat na msi svate. Byla
slavnost zemrelych, tak jsem neodolal jedne krasn osubce a sel sni do
Chramu matky Bozi pod Tynem. Je treba rici, ze ac jsem krten, nejsem
katolicky verici. Jsem vsak verici. Ne v Boha, ale v cloveka, v osud,
v to, ze zitra vyjde slunce, v to, ze dny spatn vystridaji dny dobre,
a v mnoho mnoho dalsihoho. Vezme-li se tento muj postoj celkove, tak
verim ve viru. Clovek totiz (alespon ja a mnoho dalsich lidi z meho
okoli) ma potrebu v neco verit, jinak by mnel problem prezit...
Jeste k me navsteve kostela. Poslouchal jsem bohoslubu a premyslel.
Premyslel o svem zivote. A o mnoha dalsich vecech.
Modlit se neumim. Alespon tak jak se ma v kostele. Ale myslm si, ze
myslenkove pochody, ktere mi pri tom probihaly hlavou se modlidbou daji
nazvat. Byla to nema modlidba srdcem - podekovani rodicum za to, ze
mi dali zivot a ze mne vychovali, podekovani pratelum za jejich p
ratelstv a podekovani vsem dobrym lidem ze jsou. Bylo to i zavzani se,
ze se pokusim stta lepsim clovkem nez jsem byl doposud, ze budu dobro
oplacet dobrem a zlo se budu snazit mirnit... a mnoho mnoho dalsiho.
Charles John Sebastian The Nobody
|
