Tenkrat jsme usedli s pritelem na stran za mestem. Dnes uz priboj
domu vyhladil travu i zde. Byvalo videt obzor, mesicni svit na nej
kanul jak stava z rozpulene broskve. Nekdy obzor dunel a z cela
noci vytryskla krev. Tam umirali, ale my dva byli zivi a neprestavali
hledat. Hledal jsem tebe, ma lasko, znal jsem tvou podobu driv, nez
jsem te potkal.
"Vim, koho hledam," rekl jsem. Pritel otacel steblo
mezi zuby, ale odpovedel ihned s lehkomyslnou odvahou mladi:
"Koho hledame? Sami sebe."
"Nekoho," rekl jsem, "abych se s nim stal clovekem."
"A neuplni odejdeme ze sveta," odpovedel. Neveril,
ze muze najit. Myslili jsme, ze najit znamena objevit v huste trave
prsten. Ma lasko, dnes uz vime, ze najit znamena jenom dat hledani
jiny smer. Drive jsme hledali kolem sebe. Nyni hloubeji v nas.
Eduard Petiska - Svatebni noci
|
