Neodpovedela; ted, kdyz rozcileni minulo, si teprve uvedomila, jak je ji
blizko, ze se jejich ramena dotykaji, jeho ruce jsou tesne vedle jejich,
a ze se opet usmiva onim tajemnym, tichym zpusobem; a znenadani ji zaplavila
dosud neznama horoucnost, tepla, nestoudna touha, aby byl jeste bliz, aby
se jeho rty dotykaly jejich a jeho ruka ji objimala. Odvratila od neho
zrak, zahledela se na druhy breh reky, onemela a zasazena novym plamenem,
ktery se v ni vznal, vydesena, aby ji to nevycetl z oci a nepohrdal ji za
to, jala se upravovat si uces a srovnavat si saty; vedela, ze se neda
temito hloupymi, mechanickymi pohyby zmast, ale ji same poskytovaly
pred jejim vlastnim nahym ja do jiste miry ochranu.
Daphne du Maurier - Unik
|
