Mluvite, kdyz prestanete byt v miru se svymi myslenkami.
Kdyz uz dele neumite prodlevat v samote sveho srdce, zijete na svych rtech a
zvuk je vam rozptylenim a zabavou.
A v mnohych vasich recech je mysleni zpola zabito.
Nebot myslenka je ptak prostoru, ktery v kleci slov muze sice rozepnout
kridla, ale letat nemuze.
Jsou mezi vami takovi, kteri vyhledavaji mluvky, protoze maji strach ze
samoty.
Ticho samoty zjevuje jejich zrakum jejich obnazene nitro a oni by tomu radi
unikli.
A jsou takovi, kteri mluvi a nevedomky bez zrale uvahy odhali nejakou
pravdu, ktere sami nerozumeji.
Jsou i takovi, kteri maji pravdu v sobe, ale neodivaji ji do slov.
V jejich nitru zustava duch v rytmickem mlceni.
(Chalil Dzibran, Prorok)
|
