Pleistocen prave vrcholil. Pani Elephasova-Primigeniova se posadila
a zivla. Pote osplouchla deti v jezirku, odmotala rakosi, kterym jim
kazdy vecer ondulovala chlupy na koncich ocasku, a drobotinu pricisla
trsem trni. Pak se vratila a vsi silou nakopla pana Primigenia.
"Ten Josef, ten ma ale spani, jen co je pravda!" poznamenala.
Popadla chobotem jedno dite, vyhodila ho do vzduchu a ratolest dopadla
s dunivou ranou otci na hlavu. Ale pan Primigenius jenom zamrucel
a ve spanku se prekulil.
Toz pani Primigeniova vyskocila co nejvys a se zuchnutim pristala
na svem choti. Avsak docilila jen o neco delsiho zamruceni.
"Jo-sef!" kricela, "vstavej, no tak! Uz je davno po snidani.
Josefe!"
Nic platne. Procez vyhledala balvan o vaze jedne az dvou tun,
dovlekla ho na vrchol skaly nad hlavou pana Primigenia a shodila ho.
Pristal panu Primigeniovi na hlave, az se okolni skaliska otrasla.
Pan Primigenius otevrel oci se slovy: "Ano, Bozenko?" a pomalu se
posadil a zivl na cele kolo.
James F. Sullivan - Skodlivost rozumu
|
