Nemuzes zit, kdyz nemas nekoho, kdo te ma rad, kdo se o tebe stara, ktery
s tebou citi; kdyz nemas nekoho, kteremu se muzes cas od casu sverit a ktery
ma pro tebe pochopeni.
Setkavas se ve svem zivote s mnoha lidmi, ale jen nekteri vstoupi do
tveho zivota, sziji se s tebou tak dobre, jako by patrili do tve rodiny.
Rikam ti: je to milost, pozehnani, kdyz to jsou dobri lide, u nichz se citis
bezpecny a u nichz je tve srdce doma.
Bez takovych lidi by byl tvuj zivot jako poust a primo nesnesitelny.
...
(Phil Bosmans, Nezapomen na radost)
|
