z knizky Nezapomen na radost od Phila Bosmanse
(prel. prof. Marie Mourkova):
V RYTMU MORE
Jedinecny a nepochopitelny je lidsky zivot.
Rok za rokem, den za dnem se pohybujes
mezi lidmi a vecmi.
Jsou dny, kdy sviti slunce,
a nevis ani proc.
Jsi spokojeny.
Vidis jen dobre a krasne stranky zivota.
Smejes se a jsi plny vdecnosti,
malem bys skakal radosti.
Prace ti jde dobre od ruky.
Vsichni se k tobe pratelsky chovaji.
A nevis ani proc.
Mozna, ze ses dobre vyspal.
Mozna, ze jsi nasel dobreho cloveka
a citis, ze te chape
a je ti pritom dobre.
Rikas si, kez by to tak zustalo porad,
takovy pokoj a takova hluboka radost.
A najednou je vsechno docela jinak.
Jakmile slunce zastrou mraky,
citis se hned nevysvetlitelne smutny.
Vsechno hned vidis cerne.
Domnivas se, ze ostatni o tebe nestoji.
Bezvyznamne veci jsou najednou pricinou
tveho narku, zavisti, malichernych vytek, urazlivosti.
Rikas si: takhle to pujde porad dal,
tento stav se uz nikdy nezmeni.
A vlastne ani nevis proc.
Mozna, ze jsi unaveny. Ale sam to nevis.
Proc to tak musi byt?
Protoze clovek je soucasti prirody,
s jejimi jarnimi i podzimnimi dny,
s teplym letem
a studenou zimou.
Protoze lidsky zivot a jeho rytmus
se podoba rytmu more:
priliv a odliv.
Protoze nase byti je vlastne stale
se opakujici "zivot" a "smrt".
Kdyz toto pochopis, muzes znovu
zit s odvahou, s neochvejnou duverou, protoze vis:
po kazde noci prijde nove rano.
A jestlize tomu vsemu reknes sve "ano",
kdyz to prijmes za sve,
dojdes prave skrze to ustavicne "nahoru" a "dolu"
ke stale vetsi zivotni hloubce a radosti.
|
