Rozeni nebylo tak hrozny. Mnohem strasnejsi bylo, ze jsem musela
v porodnici lezet tri mesice. Odtud se mozna datuje muj divny pristup
k zenam. Byt na jednom pokoji tydny s clovekem, ktereho si nevyberete,
nemuzete se hnout z postele, tancite na mise podivne tance a vedle lezi...
Nechci rict troglodyt, ale neco, co se tomu blizi. Hackovalo to a mluvilo
ve zdrobnelinach. Ja jsem si dokonce nechala donest takzvane otikovky,
tedy sluchatka. Nebylo uniku. Ta pani cely den rikala: "Saticky, dupacky,
boticky, cepicky." To bylo same: "Cky, cky, cky!" Z hruzy jsem zacala
taky hackovat! Ale udelala jsem neuveritelne artefakty, ktere by se
nehodily ani na chobotnici. Nakonec jsem si nechala prinest magnetak,
abych ji prehlusila Beethovenem. Ona lezela a rikala: "Pani! Vypnete
ty dury, moly! Nemate Standu Prochazku ml.?" Cimz myslela Standu Prochazku
mladsiho. Toho jsem fakt nemela. Porod byl brnkacka. Vedela jsem, ze to
ve mne nezustane a zpatky se to uz nenacpe.
z rozhovoru s Gabinou Osvaldovou
|
