Probudila se s mokrou tvari, zavrela oci a upenlive si prala, aby se
sen vratil. Jenomze zustala zjitrele bdela. A marne se snazila vybavit
si, ci hlas, tvar a smich ten muz mel. Neprisla na to. Nebyl to nikdo
z jejiho okoli... Byl to jenom muz, ktereho milovala.
Paneboze, ja jsem zas nekoho milovala. Mela jsem nekoho, koho jsem
miovala. Milovala jako zenska muzskeho, opakovala si rozechvele.
Jenomze nikoho takoveho nemam.. Rozplakala se do tmy.
Konecne znovu usnula. A kdyz se rano probudila, zakazala si na ten
hlas a naruc myslet. Pod sprchou se drhla dlouho a drsne, jako kdyby
smyvala doteky neznameho, ktery otrasl jeji spokojenosti se svetem
i sebou samou. Spokojenost, kterou si pred lety tvrde nastolila.
Za chvili spesne opoustela byt. Svet i ona byly zas uz v poradku.
Zdena Frybova - Z neznamych duvodu
|
