A nastane den, kdy se Eliska prestane bat i vzpominek. Ted se k nim
dokonce obcas umyslne vraci jako k necemu, co se od ni odloucilo
a co je nyni tolik zajimave svou zvlastni, tezko pochopitelnou
povahou nebo nesmyslnosti ci marnosti. Ted uz ji nevyvede z klidu
vzpominka na Jana, vsecko, co ji rikal, jak s ni jednal a cim
ublizil, bylo vlastne jednotvarnym opakovanim jednoho a tehoz projevu
neporozumeni, zcela odlisneho zalozeni a z toho pak nevule. Jedine,
k cemu se Eliska jeste vraci, je nevyjasneny zrod tohoto odcizeni,
kdy zacalo a z ceho - rozdilnost povah sama pree nestaci..
Milos V. Kratochvil - Lasky kralovske (Eliska)
|
