Eliska si pritom uvedomuje, ze se necemu naucila: ovladat sve
mysleni, naucit myslenky, aby se nezdrzovaly tim, co nelze
napravit, aby se vyhybaly tomu, co by zbytecne bolelo - i kdyz
toho je ted cim dal tim mene, a konecne aby dovedly ulpet na
zcela vsednich, drobnych vecech, nijak uz svetobornych nebo
spasitelskych. Znamenalo to naucit se bez zarmutku ztracet veci
i lidi, brat svet a zivot, jaky je, smirovat se s jeho podivnostmi
stejne jako s tim, ze clovek sam rovnez muze pripadat obdobne
podivny a nepochopitelny jinym.
Milos V. Kratochvil - Lasky kralovske (Eliska)
|
