...
Priznam se,ze jsem vzdy znovu- tvari v tvar teto otazce-trochu na rozpacich.
Predevsim:odpovedet na ni lze pouze zivotem,ne tedy nejakym sdelenim.
Rikat tem mladym lidem muzu-jsem.li zrovna v kondici-tisic chytrych veci,
ale pomuzu jim tim opravdu?Vzdyt to je vlastne otazka po smyslu zivota-
a ma snad smysl zivota povahu nejake informace,kterou muze "informovany"
dat neinformovanemu",a tim vyresit jeho dilema?Ale nejen to:xlovek je,jak
znamo ,historii cloveka; nelze se odmyslet od toho, cim jsme a cim jsme
byli;padesatnik se nemuze jen tak prenest do situace dvacetileteho, vzit
se do jeho perspektivy a artikulovat cokoliv za nej. Ja muzu hodiny a
hodiny vypravet o tom, co jsem porzil, jak jsem videl svet a resil si sve
zivotni otazky,cim ziju ted,jaka dilemata mam dnes- jako ten,kym jsem- co
si o nich myslim a jak se je pokousim resit.
Treba takove vypraveni nekomu nekomu neco da, neco mu napovi, na neco ho
upozorni a neceho mu pomuze se uvarovat- a treba taky ne.At tak ci onak, ro-
zhodne to ale nevyresi nic za nej, zadny klic k jeho vlastni zivotni rov-
nice mu to neda.
To vsechno si musi najit kazdy sam v sobe, svym zivotem a v nem.
A bylo by dokonce nemravne podporovat v mladych lidech iluzi, ze nekdo zku-
senejsi je schopen jim rict, jak mani zit a co maji delat.
Naopak:at to je jakkoli tvrde, zda se mi byt primo mou povinnosti znovu a
znovu mladym lidem pripominat, ze zivotni orientaci, meritka a hodnoty musi
hledat predevsim sami,v sobe a skrze sebe,ze je musi hledat svym vlastnim
zivotem, ze tohle hledani nemuze nikdo absolvovat za ne, tak jako nikdo
nemuze zit za ne jejich zivot.
A jeste neco: neexistuje univerzalni navod k spravnemu zivotu nebo dokonce
nejaka prirucka, v niz by si kdokoliv mohl porste nalistovat, co ma v te ci
one svizelne zivotni situaci delat. Nezbyva nam, nez stale znovu se obracet
v kazde veci ke svemu Bohu ci svemu svedomi(jak kdo), stale znovu a vzdy
jedinecne(jako by vzdy znovu slo o vse) vstupovat do principialniho dialogu
se sebou samymi a stale znovu se nakonec rozhodovat sami a za sva rozhod-
nuti si sami take plne rucit. Spolehat na jykykoliv uz drive hotovy soubor
odpovedi ci pruvodce zivotem znamena vylhavat se ze sveho osobniho ruceni,
ztracet tim svou lidskou integritu a nakonec jen svet dal zhorsovat.
Samozrejme: existuji dejinyducha, odveke tradice,archetypalni mravni impe-
rativy, dulezite texty a velka lidska svedectvi. To vse nam muze tak ci onak
svitit na cestu. Ale kracet za nas po te ceste bohuzel nikdo nemuze.
(vzpominam si, ze pri jedne z debat, o nichz jsem se zminil na zacatku,
zvolala jedna z pritomnych divek neco v tom smyslu, ze pro ni otazka
"co delat" neexistuje, protoze veri v Krista. Bylo to dojemne. Musel jsem ji
ale rict,ze podle meho mineni Kristus za ni nic ani nerozhodne, ani
neodskace, ze muze byt pro ni pouze vyzvou, svetlem, prikladem, apelem k
necemu, co vsak musi udelat ona sam, za co musi ona sama rucit a co si
musi - eventualne - i ona sama odtrpet.)
...
Vaclav Havel:Odpoved do ankety Lence Prochazkove,brezen 1985,
in Havel,Vaclav:Do ruznych stran,Praha 1990
|
