Alespon tri ctvrtiny vsech psychologu, psychoterapeutu a mozna i psychiatru by
byly zbytecne, kdyby se rodiny naucily opet drzet pri sobe, a to nejen v
radostech, ale i ve strastech. Drzet pri sobe neznamena nic jineho, nez si
stale uvedomovat vlastni smysluplnou ulohu v rodine. Je-li financni situace
rodiny spatna, je pro kazdeho jejiho clena smysluplne napomahat tomu, aby se
zlepsila. Je-li nektery clen rodiny jeste maly, slaby, enmocny nebo stary,
pak je pro ostatni cleny rodiny smysluplne prevzit a vzajemne se podelit o
peci a pomoc, kterou dotycny potrebuje. Je-li rodina v nejakem ohledu
ohrozena, je pro kazdeho clena rodiny smysluplne prispivat svym prinosem k
tomu, aby se nebezpeci zazehnalo. Nikdo se nemusi nikomu slepe podrizovat,
avsak kazdy musi pocitat s druhym ve svem vlastnim zivotnim planu, chce-li
zit ve stabilni a stastne rodine.
=> Zdravi rodiny nespociva ani v blahobytu, ani v mimoradne sexulani
aktivite partneru, ani v "hodnych" detech, ve velkem byte nebo prisunu
prostredku zvenci. Zdravi rodiny nespociva opravdu v nicem jinem nez v trose
dobre vule - a to vule ke smyslu.
<E. Lukasova>
|
