Kdyz bezhlavost svym okem klidne meris,
ac tupen, sam ze nejsi bezhlavy,
kdyz podezrivan, pevne v sebe veris,
vsak nevinis svych soku z bezpravi,
kdyz cekat znas, ba cekat beze mdloby,
jsa obelhavan, neupadat v lez,
kdyz nenaviden, sam jsi beze zloby
slov ctnosti nadarmo vsak neberes.
Kdyz umis snit a nepodlehnout sneni,
kdyz hloubat znas a dovedes prec zit,
kdyz proti triunfu i ponizeni
jak proti svudcum spolecnym jsi kryt
kdyz nezoufas, necht pravdiva tva slova
lsti bidaku jsou poslapana v kal,
kdyz hrouti se tve staveni a znova
jak delnik v potu lopotis se dal,
kdyz spocitat znas hromadu svych zisku
a na jediny hod vse riskovat,
zas po prohre se vracet k vychodisku
a nevzdychat nad horem svych ztrat,
kdyz prinutit znas srdce sve i ciny
by s tebou vytrvaly nejvernej,
ac tep a pohyb unika ti zivy
a jen tva vule kaze "vytrvej".
Kdyz nehu sneses prilisnou i tvrdost,
kdyz svuj jsi, vsem necht druhem jsi se stal,
kdyz, sbratren s davem, uchovas si hrdost,
a nezpysnis, byt mluvil s tebou kral,
kdyz reknes: "Svymi vterinami vsemi,
mne, case, jak bych zavodnik byl, sluz!"
pak pan, pak vitez na sire jsi zemi-
a co je vic: pak, synu muj, jsi Muz.
--Rudyard Kipling (1865-1936)
preklad Otakar Fischer ( 1883-1938)
|
