"Anno," rekl, "kdyby se tohle vsechno bylo stalo tehdy, byla bys
se mnou odjela? Byla by sis me opravdu vzala?"
Neodpovedela jsem.
"Anno?" zeptal se.
Dlouho jsem otalela s odpovedi: "Jsou otazky, ktere by se nikdy
nemely klast."
Protoze, pokracovala jsem v duchu, na ne nejsou odpovedi. Kdyz
jsem tak prehlizela zpet ta leta u jezera, nedokazala jsem si je
vybavit, tazke jsem nemohla rict, zda bychom byli spolu stastni.
Mozna ze jsem uz jako dite vycitila to nemozne v Rogerovi a zajala
jsem to nemozne, a tudiz vzacne do sveho srdce proste proto, ze to
bylo nemozne a vzacne. Byl snitkou odchazejiciho leta lisovanou
ve stare knize, ktera se jednou za rok vytahla, otevrela a obdivne
prohledla, ale bylo neco vic? Kdo vi? Ja ucite ne. Zivot jsou
otazky, ne odpovedi.
Ray Bradbury - Jak Lazar ziji nekteri
|
