Stalo se a co se stalo, nemuze se odestat. Jaka hruza je v te vete.
Minulost. Obluda s chapadly, hnusne zvire, ktere nezabiji z hladu, ale
pro poteseni. Duverne na me mrka. Ano, je to moje minulost, moje,
nikoho jineho, moje obluda, a ja ji jen s vypetim vsech sil udrzuji
v bezpecne vzdalenosti. Ted se smeje, ne ze ja ji udrzuji v bezpecne
vzdalenosti, ona mi milostive dovoluje kousek prostoru. Drzi se me,
drzi se me, kazde rano si na me privstane, abych vecer cinila marne
pokusy usnout pozdeji. Neda mi vydechnout. Z toho, co dostane, nevrati
nikdy ani vlasek, ta vzdycky bdela a vzdycky pripravena. Ona je to, co
uplynulo. To, s cim se neda hnout.
Iva Hercikova - Uprostred noci
|
