Tak jsem si nekolik hodin zabrowsil a prohledal stranky zahranicnich skupin
hist. sermu. A ted shrnu sve poznatky.
1. V zahranici, zvlaste Velke Britanii, je velmi casty velice komplexni
pristup k problemu. Skupina lidi se nerozhodne delat jen serm, ale zkusit si
historicky zivot (s cimz souvisi i terminologcka chyba ceskych sermiru: ne
svych strankach prekladaji historicky serm jako historical fencing, coz je
preklad otrocky. Pouziva se totiz terminu re-enactment).
Existuje velika spolecnost Regia Anglorum, ktera skupiny, venujici se obdobi
od cca 6. po 12. st. zastituje. Lide si navzajem predavaji zkusenosti,
dodavaji si vyrobky.
2. Samotny boj. Neni to puste mlaceni do sebe, snazi se casto rekonstruovat
hist. udalosti, a to vcetne taktiky. Doporucuji www.debec.org.uk, kde je
pomerne obsahle pojednani o taktice pesich jednotek. Dale, nevrhne se na sebe
parta maniku anezacne o sebe triskat meci. Jako prvni je utok na kopi, coz
mimochodem vypada velice dobre, a az v mele vytahnou mece. A temi netriskaji
o sebe, ale snazi se na maximum vyuzivat stitu. Takze se nepotkate s nahacem,
ktery nabehne do vravy s jedenapulkou.
3. Rekonstrukce. Zenske a starsi lide nejsou jakousi ozdobou a priveskem tech
bojujicich, ani vsichni dospeli chlapi nebojuji. Smazi se rekostruovat
remesla, zivot v replikach vesnic, postavenych na zaklade archeologickych
nalezu, a clekm se jim to dari (viz www.regia.org)
Je samozrejme, ze jim to umoznuje mimo jine i podpora statu a organizace
English Heritage, ale ptam se: je mozne, aby se cesky historicky serm ubiral
stejnym smerem jako dosud, nebo by bylo zahodno pokusit se alespon v nekterem
obdobi o trochu komplexnejsi pristup? A boj: kopi jsou nebezpecna, ale alespon
v bitvach na pozvani by se zavest dala. Nebo ne? Co vy na to?
Melkel Durruth
Dest pada a kvetiny rostou na hrobech nasich pratel
Tak bud proste se mnou
|
