Vazeni a mili,
ac odtrzen od materskeho prsu Internetu, prec jsem se dostal k pocitaci,
abyh se s vami podelil o zazitky z letosniho Lukova.
Jak je zrejme jiz ze subjektu, opet jsem se nesmiril s roli prosteho vojaka
a uzurpoval jsem hodnost rytire, a to jen proto, ze vyssi hodnost mi nejak
unikla.
No jo, chudaci vojaci..
drevarnach zazil. K dispozici jsme meli tri skupinky, protivnik taktez.
Predpokladal jsem, ze pujdou jako obvykle po ceste, a nastrazili jsme
lecku - dve skupinky viitelne, jedna skryta v zadech. Mel jsem le proti sobe
velitele, ktery byl take odkojen Wothanburgem. Dve skupinky poslal po ceste
a treti jeste skryteji nez my. Takze nase kleste sevrel o svych klesti.
Naaadhera. Jedinou moznosti, jak jej porazit, blo vyuzit pomerne znacne
vzdalenosti mezi jeho silami a znicit skupiny postupne. To me le napadlo az
pote, co jsme bli porazeni. Timto vzavam hold vetsine sich vojaku, kteri
hrdinne bojovali i ve zdanlive bezdadejne situaci.
Mozna ti to v tech vysinach, kde nosis hlavu uniklo, ale uz asi deset lidi ti
rikalo, ze tu fintu nevymyslel Damien, ale Vratislav.
Jinak ja jsem o tuhle paradu bohuzel prisel, nebot jsem mel moc prace s tim,
aby pro mne Mojmirovci ukradli jednu z hradnich vlajek.
Dobyvani Kralek bylo take velmi zertovne. Mit o pet lidi vice, dostali jsme
je. A o chlup lepe informovane organizatory. Timto zdravim Faerii a Slona.
Nesrovnalost v oziovani nas ponekud dozrala, a tak sme avrhli Damienovi,
jehoy veleni by se sna nedalo nic vytknoout, ze si to dobyvani zkusime jeste
jednou. Souhlasil. Natesene jsme se chystali do bitvy. Na ceste se objevil
Damien. Pry mu vojaci zborili barikadu v soutese. Dobra :-). At tam tedz
postavi stitovou hradbu. Odesel. Ya chvili se objevil znovu. Ze pry mu ojaci
utekli do tabora. To nas dorazilo. Se zarvanim UTOK! se dala do pohybu
lavina asi ctyriceti lidi, ktera smetla obranu protivika a pobila vse, co se
hybalo.
A ja furt proc ten Damien chodi tam a zpatky, a zase tam a zptaky a porad tam
a zpatky...
Prizam se, ze potejsem se z veleni stahl, hvili sem sermoval zelezem a
nakonec jsem se odebral do hospody. Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa.
Na mne jste nepockali, sasci! Nejdriv mou mrtvolu vydate tem srsnim kanibalum,
a pak na mne ani nepockate!!
DEN DRUHY
mrtvym ale bl o pokus odouzeny k ryhlkemu zaniku. Na konci se to uz zvrhlo
natolik, ze jsme jim ustupovali, aby na nas zautocili, a kdyz ni to
nestacilo, povzbuzovali jsme je k utoku.
Pamatuju si hlasky jako: "Tady je to o hovne, my ustoupime." A "no tak utocte,
srovnejte radu a krok, krok, krok"
SHRNUTI
Bylo to pekne, ale dovolim sinekolik poznamek:
- drahy Slone, bud te lasky a nemen uz pravidla v prubehu bitvy, a pokud je
to nutne, jako v pripade poprav lapku, tak o tom alespon informuj VSECHNY
ostatni organizatory a osoby, ktere maji se zmenou co do cineni.
Treba hejtman lapku se nestacil divit :-)
- bylo velmi mnoho velmi brutalnich bojovniku a bojovnic. Domnivam se, ze
vzhledm k tomu, ze prostredi hradu je samo o sobe nebezpecne, by bylo zahono
vybirat spise zkusenejsi bojujici a ne tolik deti, ktere byly na sve prni
bitve.
To chci videt, jak ty lidi budes vybirat..
Omezeni pocu ucastniku neni nutne, ale chtelo by to, aby i pri dobyvani
hradu bylo mozne branit vice mist, questy potom udelat i soubezne.
Jo, jo, jo, jo.
Jinak - bylo to hezke, tesim se priste.
Aj ja.
Melkel Durruth
ok
|
