Predem upozornuju, ze vsechno, co tady napisu je jen muj subjektivni dojem a
me pocity, nikoliv kritika. V bitvach (mimo jine..:-) jsem naprosty novacek,
takze uvitam par vysvetleni, ze to jinak zkratka nejde.
Tedy - bitva Artus 1999. Bojovala jsem (snaha byla...:-) na strane
mordredovcu, poprve v zivote s mecem (skoda, ze jsem se na sebe nemohla
divat...:-)) Prisli jsme neco po zacatku hry - dopachtili jsme se do nasi
veze. Vzapeti se za nami priritili dva zvedove, ze na kopci nasli Excalibur a
ze je hlidany jednou osobou (mam nejasne tuseni, ze to byl druid ). Abych
rekla pravdu, nepostrehla jsem, ze by to s nekym hnulo. Kral zvedy pochavlil,
pasoval je na rytire, ale tim to z meho pohledu haslo. Skupinka uzdravenych
bojovniku se zvedla a odesla hledat nejakou tu pranici, aby se ve vezi
nenudili. Jen jedinkrat jsem byla pritomna otevirani questu ( behem hry jsem
ziskala dojem, ze jich snad vic ani nebylo ), ale nikdo nam jaksi nerekl, co
mame delat. Ukolemn bylo najit nejakou vec u brodu. Par lidicek se zvedlo a
slo tam. Mezi nimi jsem byla i ja - mela jsem za to, ze kdyz jde o quest, tak
tam snad bude nekdo, kdo se nam pokusi prekazit jeho splneni a bude se neco
dit. Na miste jsme potkali skupinku artusovcu, na nez jsme houkli a zacali
zdrhat...nacez v dalce spatrili posili a zacali se vracet. Probehl jeden
souboj a my se v miru rozesli. Takhle to pokracovalo cely zbytek hry.
Pobihali jsme z jedne strany kopce na druhou a snazili se nudit co nejmin. O
konci hry snad staci rict, ze nikdo nevedel, jestli to konec hry byl, nebo
jeste pokracuje, jestli bude nejaka zaverecna bitva nebo ne.
Abych to tedy shrnula: mela jsem pocit, ze zabavu si mame obstarat sami,
naprosto mi chybel jakykoliv pribeh (kdybych neznala legendy o Artusovi, ani
bych nevedela, co to bylo ua bitvu a jaky mela mit ucel), velitele jsem ani
neznala, pokud nejaci vubec byli, to same se tyka take pojmenovanych postav -
co vim tak Morgana, Artus, Mordred a Merlin (ale jak jsem slysela druhou
stranu, byl k nicemu ), o jinych nevim.
Musim ale uznat, ze se organizatorum povedlo najit krasny les - mozna to bylo
podzimem, ale opravdu vypadal jako ocarovany.
Zuzanka
Spatris-li bila mista, to smazaly pismo me slzy.
Presto vsak verim, ze i slzy maji vahu a hodnotu slov...
|
