Elfcon
aneb
H E L C A R A X E 2 0 0 0
Po dlouhe a strastiplne ceste plne utrap a ticheho proklinani se dopotacel
unaveny poutnik k odlehlemu a do tmy ponorenemu mistu, zvanemu Rozna. Nadherny
kraj zavaty prikrovy snehu, pochmurne se halici v roucho temnot, uvital
poutnika svitem Mesice.
Nedaleko cest cekalo nekolik postav zahalenych v dlouhych plastich. Noldo
vystoupil pred elfy, pozvedl ruku a privital dalsiho Pritele elfu.
Prostorna komnata chladneho kamenneho domu jiz byla pristreskem pro mnoho
Pratel Elfu, kteri se zde sjeli, aby rokovali o vecech davno minulych. Po
nekolika uvodnich vetach jsem Noldor nabidl pomoc s vitanim prichozich,
kterazto byla velice vstricne prijata.
Po nejakem case jsme zborili jeden prastary mytus, a to ten, ze elfove
nechodi do hospody. Navstevou pohostinskeho zarizeni zacal samotny snem,
dobre jsme se pomeli, pojedli, popili a podebatovali. S pulnoci se slo zpet
do velikeho temneho domu, kde jsme si odpocinuli, vedomi si obtiznosti
nadchazejiciho dne.
V noci bylo chladno. Velice. Zima byla kruta a dlouha a pomalu nebylo cim
topit. Prezili jsme to.
Brzy rano, sotva vstalo Slunce, pokracovalo vitani prichozich a zacaly
proslovy nekolika hostu snemu. Mluvilo se o mnoha zajimavych tematech, napr.
o dymkovem koreni, puvodu elfu, trpaslicich, prastarych mytech, spicatosti
elfich usi, prastarych runach a jinych zahadach tohoto a jinych svetu. Debata
se protahla do odpolednich hodin...
Pak nasledovala pripominka putovani elfu pres Helcaraxe. Po mnoho hodin
jsme se prodirali snehem a ledem, pustinou, az jsme dospeli k zalesnenym a
zasnezenym kopcum na okraji More. Byli jsme ve Stredozemi. Znovu nastal boj
o Silmarily, znovu se Morgoth smal rozdeleni nasich vernych. Znovu jsme
zazivali beznadej marneho boje, zabijeni rodnych i prokleti Sudby Valar.
Unaveni, provlhli snehem a dusevne zbiti nalezli jsme pod jednou osadou
chalupu, ze ktere prijemne zarilo svetlo a linul se zpev. Hostinec! Zde jsme
vydrzeli az do pozdni noci, a kdyz jsme odchazeli poteseni na dusi, obdivovali
jsme Mesic, ktery nad nami zaril temer v uplnku, pripominaje nam Telperion
za dob davnych, davnejsich nez byly Vardiny hvezdy. Ach, Elbereth!
K ranu jsme zacali znovu rokovat a hloubat o vecech elfu a lidi. Cely snem
skoncil v brzkem odpoledni. Z Elfconu jsme odchazeli mnohem moudrejsi,
zmeneni svymi prozitky a s usmevem v srdci. Nalezli jsme mnoho novych a
milych Pratel Elfu.
Dekuji Noldovi, ze mne pozval na tento nadherny snem, na kterem jsem mel
moznost potkat tolik Pratel Elfu s krasnym a bohatym vnitrnim zivotem.
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
|
