no, musim se Johanky zastat. Pokud je kluk zamilovany, tak si jentak
nedokaze
rict, ze to pro nej bude jen kamaradka. Porad chce vic a pokud mu to
nedovoli, bude se uvnitr szirat. Asi zalezi na povaze cloveka, ale pokud
se
jedna o nekoho takoveho, je lepsi se obetovat (a to nemusi byt prehnane) a
odehnat ho od sebe. Asi je to pro vsechny strany nejmensi zlo.
Kde beres tu jistotu? Jak poznas, ze "je takovy"? Troufnes si ukazat na
cloveka a rict, ze ho znas? Kde beres tu drzost rozhodovat za druheho, aniz
bys mu dal na vybranou? A jeste to obhajovat tvrzenim "je takovy"!?
myslim, ze se to da velice uspesne poznat. Ne hned, ale casem urcite.
Rozhodovat za nikoho nechci. Kdyz to reknu trosku drsne, kdyz si neda rict,
tak ji na vybranou rozhodne nedava (pokud o nej z nejakeho duvodu nestoji).
to je houby platne. I kdyz prikyvne, tak podvedome bude chtit vic a
jednostranny vztah to neni nic dobreho. Empiricky dokazano.
Tak ho radsi kopnem do rozkroku, je to tak pro neho lepsi, proc mu davat
sanci
se s tim srovnat po svem.
pokud se s tim dokazes srovnat, tj. prijmout to pratelstvi a brat to jen jako
pratelstvi, tak neni treba nikoho kopat. Ja se klidne priznam, ze jsem se s
tim nesrovnal nikdy, resp. srovnal kdyz doslo k udalostem, ktere s tim nemely
primou souvislost. Nepripadam si kvuli tomu nenormalni a s odstupem casu si
rikam, ze lepsi kopanec do rozkroku, nez se dva roky trapit. Ja mel tu
"smulu", ze to bylo tolerovano a ze se me nikdo nesnazil odehnat.
ok
Waladir
co byste chteli vic?
|
